19 C 206/2020-29 — Okresní soud v Ostravě

1. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., které stanoví, že„ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení“, obsahuje tento rozsudek pouze zkrácené odůvodnění. 2. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 1 279,56 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a úroky z prodlení, s odůvodněním, že: „ Na základě smlouvy o přepravě věci č. OO [číslo] ze dne 12. 3. 2020 [právnická osoba], sídlem [adresa žalobce], [IČO], provedla pro žalovaného přepravu zboží z [obec] do [obec]. Dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč (8 000 Kč + 1 680 Kč 21 % DPH) vyúčtovala [právnická osoba] žalovanému fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2020 na částku 9 680 Kč, splatná dne 3. 5. 2020. Žalovaný fakturu [číslo] ze dne 19. 3. 2020 znějící na částku 9 680 Kč ve lhůtě splatnosti [právnická osoba] nezaplatil. Dne 27. 5. 2020 [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným z faktury [číslo] ze dne 19. 3. 2020 za provedenou přepravu v částce 9 680 Kč s příslušenstvím postoupila žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky včetně kvalifikované výzvy k úhradě dlužné částky (datováno ke dni 29. 5. 2020) bylo právní zástupkyní žalobce žalovanému zasláno dne 30. 5. 2020. V rámci této výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné jistiny, zákonných úroků z prodlení a rovněž k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s ust. § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovaný uhradil [právnická osoba] až dne 2. 6. 2020 částku ve výši 9 680 Kč, která představuje cenu přepravy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neuhradil fakturu [číslo] znějící na částku 9 680 Kč ve lhůtě její splatnosti, dostal se tak do prodlení a [právnická osoba], potažmo žalobci v souladu s ust. § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., v platném znění, vznikl nárok požadovat po žalovaném úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť má nárok na náhradu nákladů v minimální výši 1 200 Kč již z důvodu nastalého prodlení s peněžitým plněním, přičemž věřitel nemusí tuto minimální výši nákladů nikterak prokazovat. Účelem tohoto institutu je boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích s cílem kompenzovat interní a administrativní náklady věřitelů. Do dnešního dne však tyto náklady žalovaný žalobci neuhradil. K úplné úhradě celkové dlužné částky tak zbývá uhradit příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení, které ode dne 4. 5. 2020 do dne úhrady jistiny, tj. do dne 2. 6. 2020, činí částku 79,56 Kč, a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ke dni podání žaloby tak nebyl uhrazen zákonný úrok z prodlení ve výši 79,56 Kč. Dne 30. 5. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobce žalovanému spolu s oznámením o postoupení pohledávky výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě, ve které vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 9 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jakož i k úhradě částky ve výši 1 200 Kč, jako minimální výše nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním pohledávky v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, to vše v termínu do 10. 5. 2020. Žalovaný žalobci neuhradil do dne podání žaloby zákonné úroky z prodlení ani náklady spojené s uplatněním pohledávky.“ 3. Žalovaná strana se k žalobě vyjádřila, a to primárně v písemném podání ze dne 29. 9. 2020, ve kterém uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně, ani co do základu. 4. „ Žalovaná činí nesporným, že na základě smlouvy o přepravě věci č. OO [číslo] ze dne 12. 3. 2020 [právnická osoba], sídlem [adresa žalobce], [IČO], provedla pro žalovanou přepravu zboží z [obec] do [obec]. Žalovaná činí nesporným, že dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč (8 000 Kč + 1 680 Kč 21 % DPH) vyúčtovala [právnická osoba] žalované fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2020 na částku 9 680 Kč, splatnou dne 3. 5. 2020. Žalovaná neuznává nárok žalobce na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky z toho důvodu, že pohledávku uhradila věřiteli [právnická osoba] dne 2. 6. 2020. Úhrada tedy byla provedena po lhůtě splatnosti, nicméně dříve, než bylo žalované oznámeno a prokázáno postoupení pohledávky, stejně jako doručena předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce. Ostatně z toho důvodu žalovaná hradila pohledávku věřiteli [právnická osoba] a nikoliv žalobci. Za této situace považovala žalovaná výzvu právní zástupkyně žalobce za nadbytečný úkon, který nesměřoval k účelnému uplatňování práva, a z toho důvodu na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ničeho nehradila. Ve vztahu k předmětné výzvě žalovaná podotýká, že jejím prostřednictvím byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 10. 5. 2020, byť byla výzva učiněna až dne 29. 5. 2020. S ohledem na výše uvedené tak žalovaná považovala výzvu právní zástupkyně žalobce za bezpředmětnou. Žalovaná současně nebyla věřitelem, žalobcem ani právní zástupkyní žalobce v mezidobí (tj. v době od vyúčtování nákladů do doručení žaloby) jakkoliv upomenuta o úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pročež se oprávněně domnívala, že věřitel i žalobce její náhled na vzniklou situaci sdílejí. Uplatňování náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobcem tak v daném případě žalovaná považuje za postup uplatňování práva v rozporu s poctivým právním stykem a dobrými mravy, přičemž souběžně účtované náklady řízení považuje žalovaná za neúčelně vynaložené.“ 5. Soud v rámci jednání, které se konalo dne 3. 12. 2020, provedl následující důkazy: -) faktura – daňový doklad [číslo] -) smlouva o úplatném postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2020, -) výpis z obchodního rejstříku spol. [právnická osoba], -) oznámení o postoupení pohledávky zde dne 29. 5. 2020, -) podací stvrzenka ze dne 30. 5. 2020, -) výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet] ke dni 2. 6. 2020. 6. Soud z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení učinil následující skutková zjištění a závěry, resp. dospěl k závěru o skutkovém stavu následovně: 7. Mezi [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě, že přeprava pro žalovanou byla provedena, že dohodnuté přepravné ve výši 9 680 Kč bylo právní předchůdkyní žalobce vyúčtováno, a to fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2020 na částku 9 680 Kč se splatností ke dni 3. 5. 2020. Žalovaná fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradila. Dne 27. 5. 2020 [právnická osoba] pohledávku z předmětné faktury postoupila žalobci, oznámení o postoupení pohledávky včetně kvalifikované výzvy k úhradě bylo žalované zasláno dne 30. 5. 2020, doručeno dne 2. 6. 2020. Téhož dne, tj. 2. 6. 2020, žalovaná [právnická osoba] uhradila částku ve výši 9 680 Kč. Žalovaná neuhradila fakturu v době splatnosti, dostala se tak do prodlení a věřiteli tak vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a taktéž na úroky z prodlení z předmětné částky 9 680 Kč, a to za dobu od 4. května 2020 do 2. června 2020. 8. Soud má za to, že žaloba je důvodná. 9. K nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky: Ke dni 1. července 2013 splnila Česká republika svoji implementační povinnost ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011 ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tato Směrnice mimo jiné zakotvila i paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, jakožto jeden z prostředků„ právně-ekonomického“ boje za lepší platební morálku mezi smluvními partnery. Zákonodárce v § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, obecně pro závazkové vztahy normuje, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním. Blíže se těmto nákladům základní soukromoprávní předpis nevěnuje, když tuto úpravu dále doplňuje právní předpis podzákonný. Předmětným podzákonným právním předpisem je od 1. ledna 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se v souladu se zmiňovanou směrnicí stanoví vedle výše úroků z prodlení i minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, a to 1 200 Kč. Věřitelé uplatňující pohledávky ze závazkových vztahů mohou v případě prodlení dlužníka s peněžitým plněním požadovat vedle zákonných úroků z prodlení také pevnou částku pokrývající náklady spojené s uplatněním pohledávky, přičemž do částky 1 200 Kč nemusí prokazovat, zda náklady do této výše skutečně (a především účelně) vynaložili. Věřitelé mají nárok na náhradu nákladů v minimální výši 1 200 Kč již z důvodu nastalého prodlení s peněžitým plněním, tedy i v tom případě, kdy fakticky vynaloží v souvislosti s vymáháním pohledávky minimální (či dokonce žádné) náklady. S ohledem na výše uvedené soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 200 Kč, neboť žalovaná fakturu uhradila v době po její splatnosti. 10. K nároku na zaplacení úroků z prodlení z předmětné dlužné částky: Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se