36 C 354/2020-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky 4 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný ve dnech [datum], [datum] a [datum] neprokázal na výzvu zaměstnance žalobkyně při přepravní kontrole platným jízdním dokladem, nezaplatil jízdné ve výši 3 x 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč, ačkoliv byl žalobkyní k úhradě vyzván. 2. V dané věci byl Okresním soudem v Ostravě vydán dne [datum] elektronický platební rozkaz. Tento elektronický platební rozkaz byl usnesením ze dne [datum] zrušen, když se nepodařilo doručit platební rozkaz žalovanému. 3. V souladu s ust. § 115 a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) soud věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. <b>4. Soud učinil následující závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalovaný se v [obec] dne [datum] v 15:47 hod. na lince [číslo] dne [datum] v 14:58 hod. na lince [číslo] dne [datum] v 11:49 hod. na lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Byly s ním sepsány dohody s cestujícím [číslo] které žalovaný podepsal a bylo mu uloženo zaplatit jízdné ve výši 3 x 20 Kč a vždy přirážku k jízdnému, která od [datum] činí 1 500 Kč. Žalovaný písemně uznal nárok v celkové výši 4 560 Kč, co do důvodu i výše. Žalovaný dosud částku 4 560 Kč nezaplatil. Žalovaný byl vyzván dne [datum] k úhradě dlužné částky, dluh neuhradil. 5. Toto je prokázáno dohodami s cestujícím a předžalobní upomínkou. 6. Žalobou uplatněný nárok vzniklý po [datum] je dán podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.), dle kterého byla mezi účastníky nastoupením žalovaným do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní uzavřena konkludentně smlouva o přepravě, a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, a článkem IX. Smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážky k jízdnému spolu s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když nárok žalobkyně na úrok z prodlení je dán ust. § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný písemně uznal nárok žalobkyně ve výši celkem 4 560 Kč, tak břemeno důkazní ohledně úhrady této částky bylo na žalovaném, žalovaný však ani netvrdil a tedy ani neprokázal, že dlužnou částku uhradil. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch, zavázal soud žalovaného v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Tato částka představuje 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále 2 × 100 Kč za hotové výdaje za dva úkony, které byly žalobci přiznány v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhl. č. 254/2015 Sb. 9. Dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 10. Odůvodnění rozsudku je v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.