55 C 337/2020-24 — Okresní soud v Ostravě

<i>V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. s. ř.), písemné vyhotovení rozsudku obsahuje zkrácenou verzi odůvodnění.</i> 1. Předmětem tohoto řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], (nezaplacené vyúčtování [číslo]). 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 3. Soud v řízení učinil skutkový závěr, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, do odběrného místa žalované na adrese [adresa], dle které se žalobkyně zavázala žalované zajistit a dodávat elektřinu do předmětného odběrného místa a žalovaná se zavázala žalobkyni za dodanou elektřinu a související služby uhradit stanovenou cenu; nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí ze dne [datum] (dále jen„ [ulice] podmínky“ a Ceník; smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to v délce trvání 36 měsíců s možností automatické prolongace. Podle čl. 4 [ulice] podmínek, v případě, že na základě vyúčtování je zjištěn nedoplatek, zákazník jej uhradí na základě faktury a ve lhůtě uvedené ve faktuře. Vyúčtováním [číslo] žalobkyně žalované vyúčtovala za dodanou elektřinu v období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], se splatností dne [datum]. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslanou žalované tzv. doporučeně. 4. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který bylo aplikováno především ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších právních předpisů, soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná platně uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalované do předmětného odběrného místa elektřinu a žalované vznikla povinnost elektřinu odebírat a zaplatit za ni stanovenou cenu, vyúčtovanou vždy pro určité fakturační období, přičemž k peněžitému plnění (zaplacení vyúčtovaného nedoplatku za dodanou elektřinu včetně souvisejících služeb) byla žalovaná žalobkyní řádně vyzvána prostřednictvím uvedeného Vyúčtování. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by žalovanou částku žalobkyni zaplatila, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka], spolu s úrokem z prodlení, který žalobkyni náleží dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k počátku prodlení žalované. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., dle kterých soud žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení v celkové výši [částka]; z této částky představuje [částka] zaplacený soudní poplatek, [částka] odměna advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c), § 11 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (předžalobní výzva, převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis žaloby), [částka] (3 x [částka]) činí náhrada hotových výdajů (režijní paušál) ke 3 uvedeným úkonům právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a [částka] činí DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je k této dani registrován a nárok na její zaplacení vyplývá z ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když pro stanovení delší lhůty, popř. plnění ve splátkách, soud neshledal žádné podmínky. 7. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil s názorem žalobkyně, že jí náleží vyšší náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, neboť v daném případě je předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který je v podstatě typovým vzorem, ve kterém se mění pouze identifikační údaje žalované strany, datum uzavření a druh příslušné smlouvy, a dále údaje týkající se výše dlužné částky a její splatnosti), opakované podávání skutkově i právně obdobných návrhů vyplývá z informačního systému soudu, proto stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení žalobkyně dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je dle názoru soudu zcela adekvátní a namístě. Shodný názor ostatně zaujal i Krajský soud v Ostravě v obdobné věci žalobkyně (sp. zn. 11 Co 258/2017).