85 C 301/2020-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem tohoto řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně, která se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 4. 8. 2019 převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Žalobkyně za tyto úkony vyúčtovala žalovanému náklady ve výši 2 500 Kč, žalovaný výše uvedený dluh dne 4. 8. 2019 písemně uznal, co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do osmi dnů, tj. do 12. 8. 2019. Dosud však pohledávku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože byly splněny podmínky § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodoval soud bez jednání. Soud tak učinil skutková zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z těchto listinných důkazů pak vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 8. 2019 ošetření na záchytné stanici žalobkyně. Za ošetření a pobyt na této protialkoholní záchytné stanici bylo žalovanému vystaveno vyúčtování s [variabilní symbol] ze dne 4. 8. 2019 na částku ve výši 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení dokladu. Svůj dluh vůči žalobkyni žalovaný uznal co do důvodu i výše prohlášením o uznání dluhu ze dne 4. 8. 2019. Žalovaný přitom v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by dluh žalobkyni zaplatil. 5. S ohledem na uvedený skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud věc právně posoudil v souladu s ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle něhož hradí ošetření a následný pobyt na záchytné stanici ošetřená osoba v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Náklady na ošetření a pobyt žalovaného na záchytné stanici dne 4. 8. 2019 byly vyčísleny na částku 2 500 Kč a žalovaný tento dluh výslovně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě do osmi dnů od vystavení vyúčtování. Soud má tedy v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) za to, že dluh v době jeho uznání trval a dospěl proto k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku uplatněnou žalobou, a to včetně příslušenství, o kterém bylo rozhodnuto dle § 1968 a § 1970 o. z. za současné aplikace § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány účelně vynaložené náklady řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení v celkové výši 1 089 Kč Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající v úkonech právní služby příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Dlužnou částku, včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 8. Ve výroku III. zavázal soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v souladu s § 2, § 4 a § 6 zákona č. 549/1991 Sb., který dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 1 bodu 1. písm. a) činí 1 000 Kč.