154 C 3/2021-42 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a svůj návrh odůvodňovala tím, že Česká republika je vlastníkem pozemku [číslo] – zahrada v k.ú. [obec] nad [anonymizováno] v obci [obec], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, který je ve správě Pozemkového fondu České republiky, ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemkový fond České republiky uzavřel dne [datum] s žalovaným nájemní smlouvu [číslo], na základě níž přenechal žalovanému do užívání na dobu neurčitou předmětný pozemek za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Roční nájemné bylo stanoveno ve výši [částka] a bylo splatné pozadu vždy k [anonymizováno] běžného roku. Dne [datum] se strany dohodly na ukončení nájemní smlouvy, k tomu datu eviduje žalobkyně dluh na nájemném za období od [datum] do [datum] částku [částka], kterou žalovaný uznal a zavázal se ji uhradit do [datum], avšak tak neučinil. Neučinil tak ani po výzvě ze dne [datum]. Dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu a vedle jistiny žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení od uplynutí splatnosti dluhu. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. V daném případě soud shledal podmínky pro ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal bez nařízení jednání. 4. Soud učinil skutkový závěr, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu ohledně pozemku specifikovaného v žalobě na dobu neurčitou, k ukončení nájmu došlo dohodou dne [datum]. K tomu datu žalovaný vykazoval dluh na období od [datum] do [datum] ve výši [částka], když tato částka byla sjednána jako roční nájemné. Svůj dluh uznal co do důvodu i výše dne [datum], toto uznání je součástí dohody o ukončení nájemní smlouvy. Dluh se zavázal zaplatit nejpozději do [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, avšak bezvýsledně. 5. S ohledem na uvedený skutkový stav soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, nárok na zaplacení nájemného je v souladu s ust. § 663 občanského zák. (dále jen „o. z.“), účinného do [datum], podle něhož byla uzavřena nájemní smlouva, nyní se na nájemné vztahuje ust. § 2201 o. z. v platném znění, podle něhož nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaný dluh písemně uznal, čímž nastala tzv. vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval; v souladu s ust. § 133 o. s. ř. pak platí, že dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka – důkazní břemeno se tedy přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dluh nevznikl nebo zanikl plněním či jiným způsobem, zavázal soud žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění k počátku prodlení žalovaného. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud zavázal žalovaného k zaplacení částky [částka] jako dvou paušálních náhrad hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a předžalobní upomínku. 7. Přenos soudního poplatku na žalovaného je dán ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. v platném znění, když žalobkyně je ze zákona od placení soudního poplatku osvobozena, soud její návrhu vyhověl, a proto se poplatková povinnost v daném případě ve výši [částka] přenáší na žalovaného. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.