17 C 316/2021-14 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném příspěvku za dobu, po kterou bylo jeho tuzemské vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tj. za dobu od 20. 6. 2019 do 7. 7. 2019 (18 dní) ve výši 846 Kč, včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem 1 146 Kč. 2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 provozoval tento automobil v době od 20. 6. 2019 do 7. 7. 2019 (tj. 18 dnů) bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinného ručení). Žalobkyní byl proto dne 18. 6. 2020 vyzván k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 846 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, a to nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 7. 2020. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv k tomu byl vyzván upomínkou ze dne 23. 9. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2021. 4. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 15 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, (dále jen„ ZPoj“), a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. V řízení bylo žalobkyní osvědčeno, kdy žalovanou stranou to nebylo nikterak zpochybněno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem vozidla s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, přičemž k tomuto provozovanému vozidlu nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Ve smyslu § 4 odst. 1 ZPoj pak vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, přičemž celková výše tohoto plnění 1 146 Kč je dána ustanovením § 4 odst. 3 a odst. 4 ZPoj, představujícím jednak denní sazbu příspěvku za období od 20. 6. 2019 do 7. 7. 2019 dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 846 Kč (18 dní x 47 Kč) a rovněž hotové výdaje na uplatnění nároku žalobkyně vůči žalovanému představující částku 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neprokázal, že by na dlužnou částku žalobkyni cokoliv uhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný se dostal s neplacením svého závazku vůči žalobkyni do prodlení, soud jej v souladu s ustanovením § 1968, § 1970 občanského zákoníku zavázal žalobkyni zaplatit úroky z prodlení, když jejich výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a splatnost pak v souladu s § 4 odst. 7 ZPoj. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou ve výši dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 200 Kč, dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky, a 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, ve výši 189 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč Náklady řízení se dle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokátky žalobkyně. 6. Lhůty k plnění jsou dány § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.