26 C 201/2021-43 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze [datum], dále určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze 23. 12. 2020, dále určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze 26. 12. 2020 a také určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze 27.12.2020. Žalobce uvádí, že důvodem, proč žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, má být nevyplacení části mzdy za měsíc říjen 2020, a to zákonného příplatku za práci v noci a za práci v sobotu a v neděli, nicméně žalobce poukazuje na to, že se jedná o jediný drobný omyl, k němuž při zpracování mzdy žalovaného došlo, v důsledku čehož došlo k neproplacení příplatku za práci v neděli v rozsahu 1 hodiny v celkové výši hrubé mzdy 19 Kč. Tento drobný omyl nastal v důsledku změny letního času na čas zimní v neděli dne 25. 10. 2020, neboť žalovaná se domnívala, že s ohledem na posun zimního času na letní, žalobci nenáleží příplatek za práci v neděli, ačkoliv se posléze ukázalo, že žalovanému tento příplatek náležel. Žalobce tvrdí, že tento jediný omyl neopravňoval žalovaného k okamžitému zrušení pracovního poměru, a má za to, že žalovaný okamžitým zrušením pracovního poměru zjevně zneužil právo ve snaze domoci se dvouměsíčního odstupného. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedl, že k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020 došlo proto, že mu nebyl vyplacen příplatek za práci v sobotu a v neděli a dále příplatek za práci v noci. Vzhledem k tomu, že žalovanému nebyla vyplacena část mzdy za říjen 2020, která byla splatná do 30. 11. 2020, žalovaný proto dne 16. 12. 2020 podal okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud protistrana tvrdí, že žalovanému nebyla vyplacena řádně mzda za říjen 2020 v důsledku omylu, tak žalovaný tvrdí, že se o žádný omyl žalobce nejednalo, neboť žalovaný již dříve na tyto nesrovnalosti upozorňoval žalobce e-maily. Příplatek, který je předmětem tohoto sporu, pak žalobce žalovanému zaplatil až v lednu 2021, což vyplývá z výplatní pásky za prosinec 2020. Navíc předmětný příplatek za práci v noci a za práci v sobotu a neděli nebyl jediným problémem při vyplácení mzdy, neboť v lednu 2021 došlo k doplacení nezaplacených hodin v rozsahu 17,5 hod., příplatku za práci přesčas v rozsahu 16,5 hod., příplatku za práci v sobotu a neděli v rozsahu 1 hod. a příplatku za práci v noci v rozsahu 8 hod. S ohledem na to nelze hovořit o žádném zneužití práva či dokonce o účelovosti jednání žalovaného. 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u žalobce jako vychovatel. 4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný projevil vůli rozvázat pracovní poměr výpovědí ke dni [datum]. 5. Z e-mailu žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný upozorňuje zaměstnankyni žalobce [jméno] [příjmení] na nesrovnalosti ohledně výplaty mzdy a příplatků. Žalobce tvrdil, že nedostal náhradu za neodpracovaný svátek. Žalobce polemizuje se [jméno] [příjmení], která v této e-mailové komunikaci tvrdí, že zaměstnanec nemá při změně času nárok na proplacení hodiny navíc stejně jako příplatku za tuto hodinu, což žalovaný odmítá. 6. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce z důvodu nevyplacení části mzdy za měsíc říjen 2020. 7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce z důvodu nevyplacení části mzdy za měsíc září 2020. 8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce z důvodu nevyplacení části mzdy za měsíc říjen 2020. 9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce z důvodu nevyplacení části mzdy za měsíc říjen 2020. 10. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1). 11. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 12. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je - jak vyplývá z jeho znění - skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou. Skutečnost, že zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (plat) anebo jejich část až po uplynutí patnáctidenní lhůty, není z hlediska důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru významná; spočívá-li důvod k okamžitému zrušení podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce v marném uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, nemůže mít pozdější plnění (tj. plnění poskytnuté po uplynutí dodatečné patnáctidenní lhůty) zaměstnavatele žádný vliv na závěr, že zaměstnanci již vznikl (a to dříve, než zaměstnavatel plnil) důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že se jej rozhodl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 59 zákoníku práce uplatnit. Uvedené přitom platí i tehdy, jestliže zaměstnavatel poskytl pozdější plnění zaměstnanci dříve, než zaměstnanec přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť rovněž v tomto případě již marným uplynutím dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) byl ve prospěch zaměstnance založen důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1151/2001, uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, ročník 2002). 13. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu, anebo náhrady mzdy nebo platu (případně jakékoliv jejich části) – jak ze shora uvedeného vyplývá - je, že se takové plnění stalo splatným. Protože ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce váže možnost okamžitého zrušení pracovního poměru výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, je pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části nerozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu). Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část). 14. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že splatnost části mzdy žalované za měsíc říjen 2020 nastala dne 30. 11. 2020, a proto pokud žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr dne kvůli nevyplacené části mzdy za říjen 2020 dne 16. 12. 2020, pak tak učinil oprávněně po uplynutí lhůty 15 dnů od splatnosti mzdy. 15. Pokud žalobce argumentoval tím, že k nevyplacení části mzdy za říjen 2020 došlo v důsledku omylu, pak tato skutečnost byla vyvrácena e-mailovou komunikací žalovaného se zaměstnankyní žalobce ze dne [datum], ve které žalovaný žalobkyni na nesrovnalosti ohledně výplaty mzdy poukazoval. Pokud dále žalobce poukazoval na to, že žalovanému nebyl řádně vyplacen pouze dlužný příplatek ve výši 19 Kč, pak tato skutečnost je právně bezvýznamná, neboť zákoník práce nestanovuje žádnou hranici pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru, nýbrž toto právo dává každému zaměstnanci, kterému nebyla řádně vyplacena (po uplynutí lhůty 15 dnů od její splatnosti) jakákoliv část mzdy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, spisová značka 21 Cdo 515/2001, který byl publikován v souboru Rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek číslo 15, str. 99). Taktéž skutečnost, že dlužná část mzdy byla žalovanému nakonec vyplacena v lednu 2021, nemá žádný vliv na posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020, neboť k vyplacení dlužné části mzdy došlo až po uplynutí 15 dnů od splatnosti mzdy. Z uvedených důvodů soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020 jako nedůvodnou zamítl. 16. Pokud žalovaný opráv