27 C 149/2021-54 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 3 499,43 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a smluvní pokuty ve výši [částka] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně – [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, což se žalovaný zavázal vrátit společně s příslušenstvím, avšak tak v celém rozsahu neučinil. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalovaným tak, že mu poskytne finanční prostředky ve výši 3 500 Kč, které žalovaný následně s příslušenstvím vrátí, přičemž žalovaný doposud uhradil pouze částku ve výši 0,57 Kč. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řádě konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek. Dále soud pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.). Rovněž pak nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným řádné zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu rozhodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (a to především výplatními listy žalovaného, lustrací jeho osoby v dostupných databázích stran jeho případných exekucí aj.), pročež uzavřenou smlouvu nelze z toho důvodu považovat za neplatnou. Zároveň pak žalobkyně prokázala čerpání peněžních prostředků žalovaným v rozsahu [částka], na toto přitom bylo žalovaným zaplaceno toliko 0,57 Kč – pakliže žalovaný na svém dluhu zaplatil nějakou další částku, nebylo v řízení tvrzeno, natožpak prokazováno. Dle čl. III. odst. 1 smlouvy byl dohodnut smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně, kdy žalobkyně požadovala ponížený úrok, a to ve výši 9 % ročně. Zároveň dle čl. VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy byl pro případ prodlení žalovaného dohodnut úrok z prodlení v zákonné výši. Konečně dle čl. VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn všech pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové dlužné částky (toto je v souladu s ust. § 122 odst. 3 shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru); žalovaný je tak dlužen [částka] na smluvní pokutu. S ohledem na uvedené zavázal soud žalovaného k zaplacení dlužné částky žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku I. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 200 Kč (2 x [částka]). DPH účtována nebyla. Konečně soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky; zástupce žalobkyně pak sám náhradu nákladů dle citovaného ustanovení i účtoval. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. § 79 a násl. o. s. ř.). Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.