28 C 131/2021-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 23. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizováno] jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností od [datum] došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Součástí vyčleněného jmění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které přešlo na žalobkyni, byla také smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 12. 2019. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 8. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souvislosti s uzavřením smlouvy [číslo] žalobkyně předala žalované zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo]. Tato technická zařízení žalovaná převzala dne 12. 12. 2019, což stvrdila svým podpisem a v souladu s ustanovením čl. 8. Všeobecných podmínek žalobkyně, je byla povinna vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná technická zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácený set-top box a 1 500 Kč za navrácenou přístupovou kartu. Přestože žalovaná byla vyzvána výzvou ze dne 23. 2. 2021 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení, tyto své povinnosti vůči žalobkyni nesplnila, a proto je povinna zaplatit částku 6 500 Kč včetně příslušenství, neboť se dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 28. 7. 2021 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k žalobnímu nároku žalobkyně nijak nevyjádřila. 4. Zástupce žalobkyně ani žalovaná se k ústnímu jednání bez přechozí omluvy nedostavili, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 12. 2019 uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací, a taktéž smlouva o pronájmu zařízení, jejímž předmětem byla koupě zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo]. Převzetí zařízení žalovaná stvrdila svým podpisem dne 12. 12. 2019. V řízení však nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že tato řádně odstoupila od smlouvy pro neplnění povinností žalovanou. Žalobkyně vůbec nedoložila, že by žalovanou vyzvala k splnění úhrady. Tudíž soud nepovažuje za prokázané tvrzení žalobkyně, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ke dni 31. 8. 2020 zanikl, a tedy soud ani nepovažuje za osvědčené, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení technického zařízení a ze stejného důvodu nepovažuje rovněž za prokázané, že vzniklo žalobkyni právo na zaplacení požadovaných smluvních pokut 1 500 Kč a 5 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by smluvní vztah byl mezi smluvními stranami řádně ukončen ke dni 31. 8. 2020 a vznikl tak nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč a 1 500 Kč za nevrácené zařízení. V daném případě tedy žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení a ani důkazní, neboť nedoložila, že by odstoupení od smlouvy bylo uskutečněno a řádně žalované doručeno a ani netvrdila, jakým způsobem by toto doručení mělo být uskutečněno. Takto žalobkyně nesplnila ani povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, přičemž žalobkyni se nemohlo dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť tím, že se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, zbavila se tak možnosti, aby jí toto poučení ze strany soudu bylo podáno. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná, kdy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, sice byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o elektronických komunikacích, ovšem nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně, že by tedy došlo k ukončení daného smluvního vztahu a vzniku povinnosti žalované vrátit ve stanovené lhůtě převzaté zařízení, eventuálně při nesplnění této povinnosti, zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení v dané lhůtě. V řízení ani nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo i k uzavření smlouvy o zápůjčce zařízení ve smyslu § 2390 o. z., kdy následně by podle čl. 8. Všeobecných podmínek žalobkyně vznikla žalované povinnost vrátit zapůjčené zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Nebylo prokázáno, že by žalující strana legitimně odstoupila od této smlouvy z důvodů výše uvedených, že by tak došlo k ukončení smluvního vztahu mezi stranami, a proto nevzniklo taktéž žalující straně právo na úhradu smluvní pokuty. Na základě těchto skutečností, pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud shledal nárok žalobkyně zcela neopodstatněným, proto jej v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když by jí jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.