28 C 97/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 16. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení [anonymizováno] 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizováno] jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností od [datum] došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Součástí vyčleněného jmění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které přešlo na žalobkyni, byla také smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 4. 2019. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 4. 5. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souvislosti s uzavřením smlouvy [číslo] žalobkyně předala žalovanému zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Toto technické zařízení žalovaný převzal, což stvrdil svým podpisem na uvedené smlouvě a po ukončení smlouvy jej žalobkyni nevrátil dle čl. 8. Všeobecných podmínek do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácený set-top box. Přestože žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 25. 1. 2021 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení, tyto své povinnosti vůči žalobkyni nesplnil, a proto je povinen zaplatit částku 5 000 Kč včetně příslušenství, neboť se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 10. 5. 2021 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobnímu nároku žalobkyně nikterak nevyjádřil. 4. Zástupce žalobkyně ani žalovaný se k ústnímu jednání bez přechozí omluvy nedostavili, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 4. 2019 uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací. Doklad o převzetí Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] zařízení žalovaným není doložen a z uzavřené smlouvy tato skutečnost nevyplývá. V řízení však nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že tato řádně odstoupila od smlouvy pro neplnění povinností žalovaným. Žalobkyně vůbec nedoložila, že by žalovanou vyzvala k splnění úhrady (žalobkyně sice zaslala žalovanému výzvu ze dne 5. 4. 2020 s tím, že eviduje pohledávku ve výši 938 Kč a v případě prodlení delšího než 30 dnů je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč s upozorněním, že nebude-li pohledávka uhrazena do 30. 4. 2020 a že v případě neuhrazení končí Smlouva bez dalšího uplynutím této dodatečné lhůty), avšak nedoložila, že by takovou výzvu žalovanému odeslala, že by se tedy žalovanému dostala do dispoziční sféry. Tudíž soud nepovažuje za prokázané tvrzení žalobkyně, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným ke dni 4. 5. 2020 zanikl a tedy soud ani nepovažuje za osvědčené, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení technického zařízení a ze stejného důvodu nepovažuje rovněž za prokázané, že vzniklo žalobkyni právo na zaplacení požadované smluvní pokuty 5 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by smluvní vztah byl mezi smluvními stranami řádně ukončen ke dni 4. 5. 2020 a nevznikl tak nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácené zařízení. V daném případě tedy žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení a ani důkazní, neboť nedoložila, že by odstoupení od smlouvy bylo uskutečněno a řádně žalovanému doručeno a ani netvrdila, jakým způsobem by toto doručení mělo být uskutečněno. Takto žalobkyně nesplnila ani povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, přičemž žalobkyni se nemohlo dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť tím, že se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, zbavila se tak možnosti, aby jí toto poučení ze strany soudu bylo podáno. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná, kdy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, sice byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o elektronických komunikacích, ovšem nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně, že by tedy došlo k ukončení daného smluvního vztahu a vzniku povinnosti žalovaného vrátit ve stanovené lhůtě převzaté zařízení, eventuálně při nesplnění této povinnosti, zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení v dané lhůtě. V řízení ani nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo i k uzavření smlouvy o zápůjčce zařízení ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy následně by podle čl. 4 zvláštních podmínek žalobkyně vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Nebylo prokázáno, že by žalující strana legitimně odstoupila od této smlouvy z důvodů výše uvedených, že by tak došlo k ukončení smluvního vztahu mezi stranami, a proto nevzniklo taktéž žalující straně právo na úhradu smluvní pokuty. Na základě těchto skutečností, pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud shledal nárok žalobkyně zcela neopodstatněným, proto jej v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 8. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když by mu jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.