30 C 266/2021-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 26. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 514 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela žalovaná bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 4 500 Kč, jak vyplývá z čl. 2 odst. 2.1 smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, celkem se tak žalovaná ve smlouvě zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 4 500 Kč, tj. částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnula navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru. Dle čl. 2 odst. 2.1. smlouvy byla celková dlužná částka splatná dne 27. 12. 2017, a to v jediné splátce na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně spolu s veškerými poplatky. K samotnému procesu uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně uvádí, že žalovaná provedla svoji registraci na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kde jí byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaná vyplnila své osobní a kontaktní údaje, dále pak číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnila žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalované automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaná akceptovala vložením unikátního kódu, a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslala v rámci uživatelského účtu právní předchůdkyni žalobkyně. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kdy následně byly žalované na jí sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 27. 12. 2017. Žalovaná na svůj závazek právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 0 Kč, která byla alokována tak, že na jistinu byla alokována částka ve výši 0 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru byla alokována částka ve výši 0 Kč. Ode dne 28. 12. 2017 se tak žalovaná ocitnula v prodlení s úhradou částky ve výši 4 500 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru 4 500 Kč a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru 0 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. 5 odst. 5.1 smlouvy i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností ke dni 24. 7. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí, že v soudním řízení neuplatní ku prospěchu žalované úhradu postoupených nákladů za inkasní vymáhání co do výše uvedené částky a zároveň, že uplatní zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny v níže specifikované výši. Rozklad žalované pohledávky za žalovanou tak bude následující: nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč; nesplacený úrok ve výši 0 Kč; smluvní pokuta ve výši 2 014 Kč, k odůvodnění výpočtu smluvní pokuty prosím vizte text k nároku [číslo]; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 545,86 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 28. 12. 2017 do 1. 7. 2019, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 25. 7. 2019 z jistiny ve výši 4 500 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], vyhotovila smlouvu, kde jako druhá smluvní strana je označena žalovaná, přičemž listina obsahuje v zápatí údaje, kterými žalobkyně chtěla prokázat uzavření smlouvy s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Tato listina není opatřena podpisem žalované, ani žádnou elektronickou informací, která by podpis mohla nahradit. 6. Z žádného z provedených důkazů nebylo lze vzít za prokázáno, že by identita žalované byla jakýmkoli věrohodným způsobem ověřována. S ohledem na tuto skutečnost soud nevzal za prokázáno, že by tvrzená smlouva byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou vůbec uzavřena. S ohledem na tento závěr pak soud nevzal za prokázané, že by předchůdce žalobkyně se žalovanou vůbec tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřel. 7. Z listiny, o které žalobkyně tvrdila, že je výpisem z účtu, soud nemohl vzít za prokázáno, že by předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalované tak, jak je tvrzeno v žalobě. 8. S ohledem na výše prezentované skutkové a právní závěry, kdy soud nevzal za prokázáno, že by totožnost žalované byla při tvrzeném uzavření smlouvy o úvěru jakkoli ověřena, nevzal soud za prokázáno, že by předchůdce žalobkyně částku 4 500 Kč žalované vůbec poskytl, a ani, že by tato částka byla poskytnuta právě z tvrzeného důvodu uzavření smlouvy o úvěru. 9. Z dalších provedených důkazů soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Pro nadbytečnost se soud, s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, více nezabýval listinami nazvanými smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, neboť jejich posouzení by bylo nadbytečné, neboť tyto listiny by na závěru soudu o neexistenci tvrzené smlouvy o úvěru a faktickém (ne) poskytnutí peněžních prostředků žalované ničeho nezměnilo. 10. Žalobkyně se k jednání po své omluvě nedostavila, soud jednal v její nepřítomnosti, přičemž soud byl připraven při jednání žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ve shora uvedeném smyslu, jakož i o následcích nesplnění této povinnosti. Žalobkyně, která se však k jednání nedostavila se tak dobrovolně zbavila práva na poučení, které by se jí ze strany soudu dostalo, avšak pouze při jednání, neboť poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je konstruována pouze jako poučovací povinnost soudu při jednání a nikoliv mimo jednání. Pokud se tedy žalobkyně neúčastnila jednání, vystavila se tím riziku, že její tvrzení nebo důkazní návrhy nebude soud považovat za dostatečné pro vyhovění žalobě. 11. Pro úplnost soud uzavírá, že úkolem soudu není dokazováním doplňovat chybějící skutková tvrzení, ale dokazováním prověřit skutkovou verzi tvrzenou účastníkem. Proto je třeba nejprve rozhodné skutečnosti tvrdit a poté navrhnout k jejich prokázání důkazy, jejichž provedením bude ověřena tvrzená skutková verze. Za této situace soud tedy konstatuje, že žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, soud nedospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalované tvrzenou pohledávku, neboť soud nedovodil ani uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobkyní ani uskutečnění plnění bez právního důvodu ve prospěch žalované; proto soud žalobu vůči žalované v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 12. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na n