34 C 283/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 8. 7. 2021 domáhal po žalované zastoupené zákonnou zástupkyní [jméno] [příjmení], matkou, zaplacení částky 1 447,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 5. 2019 byla žalovaná kontrolována hlídkou PČR v tramvaji [číslo] na zastávce [ulice] nádraží v [obec]. Lustrací bylo zjištěno, že žalovaná má nařízenu ústavní výchovu na základě rozhodnutí rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a je na útěku z DDŠ [obec]. Po telefonátu s vychovatelem DDŠ [obec], který požádal o eskortu žalované do výchovného zařízení prostřednictvím PČR, jelikož nemá dané zařízení prostředky na převoz žalované do DDŠ, byla tato převezena policií z OO [obec] [část obce] do DDŠ [obec] vozidlem PČR, a to dne 29. 5. 2019. Za tento odvoz byla žalované vyúčtována částka 631,92 Kč, když k úhradě této částky byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 15. 7. 2019, stejně jako její matka. Dlužná částka nebyla zaplacena. Dne 31. 7. 2019 ve 14:06 hodin byla žalovaná kontrolována hlídkou OHS [obec] na ulici [ulice] v [obec] v baru [název]. Opětovně bylo zjištěno, že žalovaná je na útěku z DDŠ [obec]. Po telefonátu s vychovatelkou DDŠ [obec], která požádala o eskortu žalované do výchovného zařízení prostřednictvím PČR, jelikož nemá dané zařízení prostředky na převoz žalované do DDŠ, byla tato převezena policií z OO [obec] [část obce] do DDÚ [obec] vozidlem PČR. Za tento odvoz byla žalované vyúčtována částka 249,20 Kč, když k úhradě této částky ve lhůtě 15 dnů byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 2. 9. 2019, stejně jako její matka [jméno] [příjmení]. Dlužná částka nebyla zaplacena. Dne 7. 8. 2019 byla žalovaná kontrolována hlídkou OHS [obec] na ulici [ulice] a [ulice] v [obec]. Lustrací bylo zjištěno, že žalovaná je na útěku z DDŠ [obec]. Po telefonátu s vychovatelem DDŠ [obec], který požádal o eskortu žalované do výchovného zařízení prostřednictvím PČR, jelikož nemá dané zařízení prostředky na převoz žalované do DDŠ, byla tato převezena PČR do DDŠ [obec] vozidlem PČR. Za tento odvoz byla žalované vyúčtována částka 566,09 Kč, když k úhradě této částky byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 2. 9. 2019, stejně jako její matka [jméno] [příjmení]. Dlužná částka nebyla zaplacena 2. Vzhledem k tomu že nastaly podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., kdy účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání, když žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a z doložených listinných důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že ve dnech 28. 5. 2019, 31. 7. 2019, 7. 8. 2019 byla žalovaná zajištěna PČR, neboť tato byla na útěku z DDŠ [obec], do kterého byla umístěna na základě rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Ve všech třech případech pak byla na základě žádosti příslušného zaměstnance DDŠ [obec] převezena do příslušného zařízení, neboť zařízení DDŠ [obec] nedisponovalo finančními prostředky pro zajištění převozu žalované. Tak se stalo dne 29. 5. 2019, 31. 7. 2019 a 7. 8. 2019, kdy žalobce vyúčtoval za tyto jednotlivé odvozy částku 631,92 Kč, 249,20 Kč a 566,09 Kč. Příslušnými výzvami vyzval žalobce žalovanou i její zákonnou zástupkyni k úhradě jednotlivých částek, když však tyto dlužné částky zaplaceny nebyly. Tímto se dostala žalovaná do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobci. 4. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobce je zcela důvodný, když v souladu s ustanovením § 2920 o. z. nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. V tomto případě byla žalovaná schopna posoudit své jednání a jeho následky, byť ještě nenabyla v době, kdy byla eskortována, plné svéprávnosti, soud ji tedy zavázal k zaplacení nákladů, které v důsledku protiprávního jednání žalované PČR vznikly tím, že PČR byla nucena převézt na své náklady žalovanou osobním automobilem z OO PČR do příslušného zařízení. Takto vzniklý náklad je povinována žalovaná ve všech třech případech uhradit, a to včetně příslušenství, neboť se dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ve smyslu § 1968 a 1970 o. z., kdy výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že byl žalobce úspěšný, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč dle § 1 odst. 1, § 2, § 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony, tj. sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, kdy tento nárok je také odůvodněn ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobce požadoval náhradu nákladů řízení při sazbě 300 Kč za úkon, soud má za to, že je zde na místě aplikovat ustanovení § 2 odst. 1 dané vyhlášky, neboť žalobce podává takovéto návrhy opakovaně na ustáleném vzoru, když se jedná vždy o skutkové a právně obdobné věci, když předmětem řízení je peněžité plnění, jeho hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 6. Výrok pod bodem III. tohoto rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého s ohledem na osvobození žalobce ze zákona přešla povinnost hradit soudní poplatek na žalovanou, přičemž výše soudního poplatku je dána platným sazebníkem soudních poplatků. 7. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství, nákladů řízení a soudního poplatku je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.