34 C 331/2021-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 24. 5. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 666 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobcem pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo Komplexní pojištění vozidla [název], vztahující se k vozidlu tovární značky Volkswagen Passat, [registrační značka], na dobu neurčitou, s ročním pojistným 5 024 Kč splatným čtvrtletně po 1 256 Kč. Žalovaný však neplnil řádně své povinnosti, když nehradil pojistné, a to ani poté, co byl upomenut k zaplacení dlužné částky upomínkou dlužného pojistného za období od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020. Žalobce tak vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy v souladu s ustanovením § 2804 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o. z.) žalovaného upozornil na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil, ke dni 11. 9. 2020 tak došlo k zániku pojištění a žalovaný tak dluží na pojistném za období od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020 částku ve výši 1 666 Kč. Žalovaný ani následně nezaplatil žalobci dlužnou částku, a to ani přesto, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 22. 1. 2021 ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96 Kč za období od 12. 9. 2020 do 24. 5. 2021. 2. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili s projednáním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání, kdy vycházel ze žalobních tvrzení a žalobcem doložených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: v řízení bylo prokázáno pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 3. 6. 2020, že jejím předmětem bylo Komplexní pojištění vozidla [název], vztahující se k vozidlu tovární značky Volkswagen Passat, [registrační značka], přičemž se žalovaný zavázal v době rozhodné hradit roční pojistné 5 024 Kč, splatné čtvrtletně ve výši 1 256 Kč. Žalovaný však neplnil své smluvní povinnosti, když pojistné splatné dne 3. 6. 2020 neuhradil, a to ani po opakovaných urgencích žalobce. Z důvodu neplacení pojistného žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částku a v souladu s ustanovením § 2804 o. z. jej upozornil na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku nezaplacení, když v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními stanovil k úhradě dlužného pojistného lhůtu ne kratší než 1 měsíc. Žalovaný ani přes upozornění žalobce na možný zánik pojištění pojistné neuhradil, čímž mu vznikl dluh na pojistném za období od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020 dle aktuálního předpisu pojistného. V průběhu řízení žalovaný netvrdil a už vůbec neprokázal, že by dluh žalobci uhradil. 4. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobci nepochybně přísluší, neboť bylo najisto postaveno, že za dané období mezi žalobcem a žalovaným existoval pojistný vztah, a tudíž ve smyslu § 2782, 2783 o. z. a ustanovení § 13 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přísluší žalobci nárok na pojistné. Z těchto důvodů soud zavázal žalovaného jak k zaplacení žalované částky, tak jejího příslušenství, když nárok žalobce na příslušenství plyne z ustanovení § 1968 a 1970 o. z., výše úroků z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy, shledávaje žalobu žalobce v plném rozsahu důvodnou, této vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný, soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, když tyto náklady řízení představují součet těchto položek: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), dále náhrada hotových výdajů, tj. 3× režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH z těchto nákladů řízení v celkové výši 189 Kč, když nárok na DPH je odůvodněn ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. Jestliže žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud zavázal žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.