34 C 91/2021-43 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 22. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 599,67 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení za dobu od 4. 4. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobcem pojistnou smlouvu [číslo] Sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění 13. 11. 2018, jejímž předmětem bylo vozidlo tovární značky Volkswagen, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, kdy žalovaný byl povinen hradit pojistné ve výši 8 508 ročně. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 3. 4. 2019 ve smyslu § 12 odst. 1 písmena e) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce se tak domáhá dlužného pojistného za období od 13. 12. 2018 do 3. 4. 2019 v částce 2 599,67 Kč. Společně s dlužným pojistným má žalobce také nárok na zaplacení nákladů ve výši 200 Kč spojených s uplatněním pohledávky z titulu dlužného pojistného, které v souladu se sazebníkem představují ujednané náklady na zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ačkoli byl předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný s žalobním nárokem původně nesouhlasil, přičemž namítal, že předmětné vozidlo Volkswagen Passat [registrační značka] [číslo] již nevlastní, když na základě kupní smlouvy ze dne 1. 3. 2019 toto vozidlo prodal třetí osobě. 3. Žalobce uvedl, že žalovaný tvrdí přechod vlastnického práva ke dni 1. 3. 2019, avšak žalobce nárokuje dlužné pojistné jen do 3. 4. 2019, kdy žalobci došlo oznámení o změně vlastníka. 4. Podáním ze dne 19. 3. 2021, následně doplňovaným dalším podáním ze dne 10. 5. 2021, 21. 6. 2021 a 7. 7. 2021 žalobce vzal zpět žalobu co do jistiny s odůvodněním, že dne 12. 3. 2021 žalovaný zaplatil žalobci částku 2 600 Kč a dne 19. 4. 2021 částku 200 Kč, přičemž požadoval pouze úhradu příslušenství z dlužné částky, a to zákonného úroku z prodlení z částky 2 599,67 Kč za dobu od 4. 4. 2019 do 12. 3. 2021, když tato dlužná částka žalovaným uhrazena nebyla. Soud tedy za užití ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. řízení co do zpětvzetí zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť žalobce omezil žalobní nárok před zahájením jednání ve věci samé, a proto soud o omezení žalobního nároku rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce na zbylém nároku představujícím příslušenství z dlužné částky setrval, soud věc projednal, kdy dospěl k těmto skutkovým zjištěním: V řízení bylo prokázáno pojistnou smlouvou [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne 13. 11. 2018, že jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vztahující se k vozidlu tovární značky Volkswagen Passat, [registrační značka] [číslo], když žalovaný jako pojistník se zavázal hradit roční pojistné ve výši 8 508 Kč, a to formou měsíčních splátek á 709 Kč. Žalovaný však neplnil své smluvní povinnosti, když pojistné nehradil, a to ani po zaslaných upomínkách ze dne 10. 2. 2019, 18. 5. 2019, a proto žalobce oznámením ze dne 15. 4. 2019 žalovanému sdělil, že pro neplacení pojistného dochází k zániku pojistného a žalovaný je povinen zaplatit žalobci dluh na pojistném ve výši 2 600 Kč. Žalovaný tedy přistoupil k úhradě částky 2 600 Kč, která ke dni 12. 3. 2021 byla žalobcem započtena na dlužnou jistinu a k úhradě částky 200 Kč, která ke dni 19. 4. 2021 byla žalobcem započtena na náklady spojené s vymáháním dlužné částky, tedy zejména náklady na upomínky, jejíž výše je stanovena platným ceníkem. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný, který byl povinen platit pojistné dle smluvního ujednání se tak se splněním peněžitého závazku dostal do prodlení, které je povinován uhradit. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná, kdy nárok žalobci nepochybně přísluší, neboť mezi žalobcem a žalovaným existoval pojistný vztah ve smyslu § 2782, 2783 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), jakož i § 13 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jestliže žalovaný neplnil svou povinnost a neplatil řádně úhrady za pojistné, měl povinnost toto pojistné uhradit a jestliže ji neplnil včas, jak mu bylo ujednáno v pojistné smlouvě formou měsíčních splátek ve výši 709 Kč, je žalovaný povinen, tím, že se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ve smyslu § 1968, 1970 o. z., zaplatit příslušenství z dlužné částky za období, kdy nebyla dlužná částka uhrazena, tj. za období od 4. 4. 2019 do 12. 3. 2021, kdy výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy, shledávaje zbylý nárok žalobce zcela důvodným, tomuto vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný, soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 4 030 Kč, když tato částka představuje součet těchto položek: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písmena a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon á 500 Kč dle § 11 odst. 2, 3 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření se k námitkám žalovaného podáním ze dne 1. 3. 2021, 1 úkon á 1 000 Kč za omezení žalobního nároku, 2x náhrada hotových výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 630 Kč za užití ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku a náklady řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.