36 C 391/2021-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 15. 7. 2021, domáhal po žalovaném úhrady částky 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník měl povinnost přihlásit do evidence poplatníků, kterou vede Česká pošta v provozovnách místně příslušných, podle místa bydliště a povinnost poplatníka splnil dne 31. 3. 2017. Žalovaný nedostál své poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za měsíc únor 2020 a dále za červen až srpen 2020 po 135 Kč měsíčně a za tuto dobu dluží nezaplacené poplatky ve výši 540 Kč. Žalovaný dlužné poplatky neuhradil ani přes písemnou výzvu ze strany žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto v souladu s ust. § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozhodl na základě předložených listinných důkazů. <b>4. Soud učinil tento závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a jako držitel a poplatník se přihlásil do evidence v provozovně České pošty dne 31. 3. 2017. Žalovaný však nezaplatil televizní poplatky za měsíc únor 2020 a dále za červen až srpen 2020 a celkem dluží částku 540 Kč, představující nezaplacené poplatky po 135 Kč měsíčně, přestože byl ze strany žalobce vyzván k úhradě dluhu. 5. Toto je prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím České pošty – výpisem z evidence České pošty, výzvou k přihlášení poplatníka české televize ze dne 27. 11. 2020 dále Detailem dluhu žalovaného pro variabilní symbol SIPO: [číslo] a upomínkami. 6. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu dle § 2, § 5, § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný jako držitel televizního přijímače nesplnil ve výše uvedeném období svou povinnost hradit televizní poplatek uloženou mu výše citovanými zákonnými ustanoveními, ve výši 135 Kč měsíčně za měsíc únor 2020 a dále za červen až srpen 2020, čímž mu vznikl dluh ve výši žalované částky. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě žalované částky a dále v souladu s ustanovením § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále o. z.) a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. k úhradě úroků z prodlení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 142a) o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 126 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 400 Kč dle ust. § 14b) odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí věci a příprava, sepis žaloby), 2 x režijní paušál po 100 Kč, tj. 200 Kč dle § 14b) odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21 % DPH ve výši 126 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když zástupce žalobce je plátce DPH. 8. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný náhradu nákladů řízení povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce. 9. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozhodnutí. 10. Odůvodnění rozsudku je v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.