40 C 209/2021-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 479 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 31. 3. 2016 úvěr ve výši 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 479 Kč nejpozději dne 30. 4. 2016. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání konanému dne 15. 10. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně zapůjčitele společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to pod svou obchodní značkou [název] a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedena adresa bydliště a rodné číslo. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč. Listina je podepsána pouze zapůjčitelem, soud z ní proto žádná další skutková zjištění nečinil. Rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je podepsán pouze zapůjčitelem. S ohledem na tato zjištění, soud nečinil z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění ze Všeobecných podmínek a ani z Rozhodčí smlouvy. Z listiny výpis z účtu soud zjistil, že dne 31. 3. měla být z účtu neznámého subjektu odeslána částka 4 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] pod [variabilní symbol] s poznámkou„ Pujcka [číslo]“. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne připsána částka 4 000 Kč vícekrát od různých odesílatelů. Majitelem tohoto účtu je však osoba naprosto odlišná od žalovaného. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy [číslo] ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky spolu s Výzvou k úhradě před podáním žaloby. 6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 7. Provedenými důkazy pak nebylo prokázáno ani poskytnutí částky 4 000 Kč. Tato částka sice byla žalobkyní odeslána na účet uvedený v tvrzené smlouvě o úvěru, ale majitelem účtu je osoba naprosto odlišná od žalovaného, a tudíž nebylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalovanému. 8. Soud proto s ohledem na vše výše uvedené žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.). 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.