80 C 183/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je specifikován ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, vznikla mu ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do evidence, tuto povinnost splnil žalovaný dne 31. 5. 2019. Žalovanému tak vznikla zároveň povinnost platit televizní poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný měl platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, kdy za měsíce 6, 9, 10, 11, 12/ 2019 a 1/2020 (tj. 6x 135 Kč) tuto svou poplatkovou povinnost nesplnil. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě žalované částky ve stanovené lhůtě, přičemž žalovaný svou povinnost ani v dostatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně požadovaly úroky z prodlení vždy od data prvého dne prodlení každé jednotlivé platby televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 15. 10. 2020, celkem ve výši 77,86 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z předložených dokladů, a to z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal soud za prokázáno, že žalovaný se přihlásil jako poplatník do evidence v květnu 2019. 5. Z výzvy žalobkyně žalovanému ze dne 15. 3. 2020 má soud za prokázáno, že obsahem této listiny byla výzva, aby žalovaný zaplatil žalobkyni dlužnou částku ve výši 810 Kč a úrok z prodlení ve výši 31,52 Kč. Doručenkou má soud za prokázáno, že žalovanému byla výzva doručena. 6. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 6 tohoto zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2008 částku 135 Kč měsíčně. 7. Soud v daném případě konstatoval, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný dluží za uvedená období částku 810 Kč, kdy žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala řádně před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který je v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.; a jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem, tj. 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby), 200 Kč jako náhrada za režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za tytéž úkony právní pomoci), tj. náklady právního zastoupení celkem 600 Kč, k tomu je nutno připočíst 21% DPH z odměny advokáta, tj. z částky 600 Kč činí 21% DPH 126 Kč, kdy zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení včetně DPH pak činí 726 Kč + soudní poplatek 400 Kč, tj. celkem 1 126 Kč. 9. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit dlužnou částku i náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.