85 C 240/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 58 400 Kč spolu s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnil tím, že dne 17. 9. 2020 Krajský soud v Ostravě zahájil insolvenční řízení ve věci žalovaného pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Zaměstnanci žalovaného podali žádosti o uspokojení mzdových nároků vůči žalovanému u žalobce dle zákona č. 118/2000 Sb., žalobce zaslal žalovanému výzvu k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků zaměstnanců, přičemž tato výzva žalovanému doručena. Žalovaný výzvě nevyhověl a požadované údaje nepředložil. Žalobce proto na základě následně vydaného rozhodnutí vyplatil zaměstnanci: [jméno] [příjmení] nevyplacenou mzdu ve výši 20 108 Kč a odvedl za něj pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 1 898 Kč a pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1 314 Kč, jakož i zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti 5 880 Kč za měsíce červenec a srpen 2020; [jméno] [příjmení] nevyplacenou mzdu ve výši 20 108 Kč a odvedl za něj pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 1 898 Kč a pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1 314 Kč, jakož i zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti 5 880 Kč za měsíce červen a červenec 2020 Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 9. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], insolvenční návrh odmítl, toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 10. 2020. Žalovaný byl dle § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb. povinen vrátit shora uvedené částky žalobci ve lhůtě tří týdnů od nabytí právní moci usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Žalovaný byl dopisem ze dne 29. 1. 2021 vyzván k úhradě pohledávky se lhůtou do 15-ti pracovních dnů ode dne (1. 2. 2021) doručení výzvy, tak však neučinil, a proto je od 23. 2. 2021 v prodlení. Další upomínání žalovaného bylo bezvýsledné. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobci byla výzva doručena dne 27. 8. 2021 a žalovanému pak dne 5. 9. 2021 tzv. fikcí. Žalobce souhlasil a žalovaný nesdělil své stanovisko k výzvě ve stanovené lhůtě, soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z toho, že nemá proti projednání věci bez nařízení jednání námitek. Soud pak učinil skutková zjištění z listinných důkazů předložených žalobcem. 4. Z těchto listinných důkazů pak vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 17. 9. 2020 Krajský soud v Ostravě zahájil insolvenční řízení ve věci žalovaného pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Zaměstnanci žalovaného podali žádosti o uspokojení mzdových nároků vůči žalovanému u žalobce dle zákona č. 118/2000 Sb., žalobce zaslal žalovanému výzvu k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků zaměstnanců, přičemž tato výzva žalovanému doručena. Žalovaný výzvě nevyhověl a požadované údaje nepředložil. Žalobce proto na základě následně vydaného rozhodnutí vyplatil zaměstnanci: [jméno] [příjmení] nevyplacenou mzdu ve výši 20 108 Kč a odvedl za něj pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 1 898 Kč a pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1 314 Kč, jakož i zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti 5 880 Kč za měsíce červenec a srpen 2020; [jméno] [příjmení] nevyplacenou mzdu ve výši 20 108 Kč a odvedl za něj pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 1 898 Kč a pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1 314 Kč, jakož i zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti 5 880 Kč za měsíce červen a červenec 2020 Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 9. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], insolvenční návrh odmítl, toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 10. 2020. Žalovaný byl dle § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb. povinen vrátit shora uvedené částky žalobci ve lhůtě tří týdnů od nabytí právní moci usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Žalovaný byl dopisem ze dne 29. 1. 2021 vyzván k úhradě pohledávky se lhůtou do 15-ti pracovních dnů ode dne (1. 2. 2021) doručení výzvy, tak však neučinil, a proto je od 23. 2. 2021 v prodlení. 5. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť nárok žalobce vychází z § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb., když byly splněny všechny podmínky požadované tímto zákonem (zejm. § 7 odst. 1, § 9 odst. 4, § 10 odst. 1, § 12 odst. 3) pro vznik žalobcova nároku, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, počátek prodlení žalovaného je stanoven dle § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb.. Proto soud žalobě jako plně důvodné vyhověl, přičemž lhůtu ke splnění povinnosti stanovil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný, jelikož však žalobci ke dni rozhodování soudu žádné odůvodněné a prokazatelné náklady řízení, dle obsahu spisu, nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, soud přenesl povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 920 Kč (položka 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků) na žalovaného v souladu s § 2 odst. 3 a to ve lhůtě dle § 7 odst. 1 tohoto zákona.