16 C 17/2022-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 089,62 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej dle shora citovaného zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období září 2019 až prosinec 2020, tj. v celkové výši 2 089,62 Kč (za měsíc září 2019 dluží žalovaný pouze 64,62 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, vyzval soud toliko žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud současně žalovaného poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum], a protože se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k přihlášení poplatníka České televize. Součástí bylo poučení o následcích neprokázání opaku a odpovědní formulář s čestným prohlášením. Výzva byla žalovanému zasílána doporučeně na adresu [adresa žalovaného], přičemž tuto zásilku si žalovaný osobně převzal dne [datum]. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dopis ze dne [datum], v němž žalovanému oznámila, že žalovaný byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku, přičemž první poplatek byl předepsán za únor 2019 ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období září 2019 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně (za měsíc září 2019 dluží žalovaný pouze 64,62 Kč), tj. celkem 2 089,62 Kč. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] a [datum] vyzvala žalovaného k zaplacení uplatněné částky ve lhůtě 15 dnů od doručení, přičemž tuto výzvu si žalovaný osobně převzal na poště dne [datum] a [datum]. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Nárok žalobkyně vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2015 Sb., přihlášen do evidence poplatníků televizních poplatků, když nereagoval na výzvu žalobkyně, jenž se do jeho dispozice dostala dne [datum]. Takto žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by žalobkyni cokoliv z žalované částky na dlužné televizní poplatky v daném období zaplatil, ač byl k tomu žalobkyni ve smyslu § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích vyzván. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 2 089,62 Kč. Nezaplacením poplatků ve lhůtě jejich splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni tak v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vznikl vždy ode dne následujícího po splatnosti daného poplatku rovněž nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a které byly za dané období kapitalizovány. Soud proto žalobě vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž za účelně vynaložené náklady žalobkyně je třeba považovat toliko 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů za sepis a podání žaloby a za výzvu k plnění dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ve znění pozdějších změn a doplňků, když náklady vynaložené Českou televizí na zastupování advokátem jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými. V tomto směru se odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne [datum] Ústavní soud zde dospěl k závěru, že provoz České televize je financován i z prostředků, které televize nezískává vlastní aktivitou, ale jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Podle výroční zprávy o hospodaření České televize v roce 2011 je přitom hlavním zdrojem financování právě fond televizních poplatků, který pokrývá 89,1 % z celkového rozpočtu nákladů. Z téže výroční zprávy dále vyplývá, že organizační schéma České televize zahrnuje i útvar správy a vymáhání televizních poplatků. Správu televizních poplatků, včetně rozesílání upomínek provádí Česká televize; výslovně se zde dále zejména uvádí, že v roce 2011 se Česká televize ještě více zaměřila na úzkou spolupráci s advokátní kanceláří JUDr. [příjmení]. Během 6,5 roku zaplatila Česká televize externím společnostem za správu (vybírání) a kontrolu televizních poplatků 1,06 miliardy korun. Lze tedy učinit závěr, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle (tehdy účinné) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (poznámka okresního soudu: tato vyhláška byla zrušena nálezem Ústavního soudu ČR ze dne [datum]), byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulu s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takový postup České televize považovat za odpovídající principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje – což plyne z citované výroční zprávy o hospodaření – a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného útvaru České televize; nadto lze vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizního poplatku zabezpečovala sama. Náhradu nákladů řízení nelze aplikovat jako svým způsobem mechanismus sankční. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Žalovaný byl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázán zaplatit dlužnou částku spolu s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.