21 C 45/2021-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) se na žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení Set-top boxu/CA modulu č. [anonymizováno] a Modemu TP-link [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ zařízení“). První zařízení bylo žalobkyni poskytnuto na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 4. 7. 2018 (dále jen„ smlouva o službách elektronických komunikací“) a druhé zařízení na základě smlouvy o poskytování služby Internet [číslo] ze dne 16. 7. 2018 (dále jen„ smlouva o poskytování internetových služeb“). 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování elektronických komunikací, na základě níž žalobkyně pronajala žalovanému Set-top box/CA modul č. [anonymizováno] a žalovaný se v čl. I. této smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě jeho nevrácení. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování internetových služeb, na základě níž žalobkyně pronajala žalovanému Modem TP -link [anonymizováno] [číslo] a žalovaný se v čl. I. této smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě jeho nevrácení. Přestože byl žalovaný vyzván k vrácení předmětného zařízení, v poskytnuté lhůtě 7 dnů tak neučinil. Žalovaný byl také vyzván k uhrazení smluvních pokut v celkové výši 10 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy ze dne 25. 1. 2021. 5. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování elektronických komunikací a smlouvu o poskytování internetových služeb, na základě nichž mu poskytla zařízení. Žalovaný se ve smlouvách zavázal v případě nevrácení zařízení uhradit smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. obč. zák. ve výši 5 000 Kč za každé ze zařízení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zařízení přes výzvu žalobkyně žalobkyni nevrátil, vznikl ji v souladu s § 2048 odst. 1 obč. zák. za porušení této smluvní povinnosti nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný přes výzvu ze dne 25. 1. 2021 neuhradil. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného tak učinit, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.