27 C 221/2021-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 100 811 Kč s příslušenstvím, jak je toto vymezeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované sjednané služby spočívající ve sledování změn v katastru nemovitostí prostřednictvím aplikace a žalovaná se zavázala za sjednané služby hradit sjednanou cenu. Žalobkyně vystavila žalované za služby fakturu [číslo] na částku 100 811 Kč splatnou dne 14. 1. 2019, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 1. 2. 2020 Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 7. 5. 2020. 2. Žalovaná se prostřednictvím likvidátora vyjádřila tak, že žalovaná ani její bývalé orgány neposkytují likvidátorovi součinnost a likvidátor nemá povědomí o právním jednání učiněném jednatelem žalované u shora nadepsaného soudu, tudíž nemůže v dané věci podat stanovisko. 3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná se z jednání omluvila a soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované. 4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o poskytování služeb opatřené datem 26. 4. 2016, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytovat služby spočívající ve sledování změn v katastru nemovitostí prostřednictvím online aplikace a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit odměnu žalobkyni ve výši 1,49 Kč za každý jednotlivý dotaz. Listina je podepsána oběma smluvními stranami. 6. Z listiny označené jako Faktura – Daňový doklad [číslo] že právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté služby částku 100 811 Kč. Faktura byla vystavena dne 4. 1. 2019 a splatnost nastala dne 14. 1. 2019. 7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 2. 2020, že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami. 8. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení dle § 142 o. s. ř. ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 12. 5. 2020, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 26. 4. 2016 dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně, že jí poskytne služby spočívající ve sledování změn v katastru nemovitostí prostřednictvím online aplikace, avšak žalovaná sjednanou cenu za poskytnuté služby neuhradila. 11. Podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 12. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 13. Soud shora označenou, oběma stranami podepsanou, smlouvu posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované služby spočívající ve sledování změn v katastru nemovitostí prostřednictvím online aplikace. Povinností žalované bylo za poskytnuté služby hradit odměnu na základě vystaveného daňového dokladu. Žalobkyně za provedené služby vystavila žalované fakturu, avšak žalovanou na tuto fakturu nebylo uhrazeno ničeho. S ohledem na uvedené zavázal soud žalovanou k zaplacení dlužné částky žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Od data následujícího po dni splatnosti faktury je žalovaná podle ust. § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení, jejichž výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vedle uhrazení dlužné částky žalobkyně požadovala také náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která jí byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť je zřejmé, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovanou zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40 454,07 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání soudu) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) v celkové výši 20 560 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 100 811 Kč odpovídá částce 5 140 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč). Náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 16 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 vyhlášky a vyhlášky č. 511/2021 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], v rozsahu 730 km, při spotřebě 7,2 l /100 km, ceně motorové nafty 44,50 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km činí celkem 7 507 Kč (tj. 1 600 Kč + 5 907 Kč). Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 29 267 Kč) odpovídá částce 6 146,07 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 5 041 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem, jak o něm bude rozhodnuto samostatným usnesením). 15. Soud dále doplňuje, že zástupce žalobkyně cestovní výdaje účtoval ve výši 6 113 Kč (nikoli 5 907 Kč, ke kterémuž výpočtu dospěl soud), kdy jako průměrnou spotřebu uvedl 7,8 l /100 km. Při určení spotřeby se nicméně použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla – srov. BOGNÁROVÁ Věra, PICHRT Jan. § 158 (Stanovení výše náhrady za použití soukromého motorového vozidla). In: Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 1508 s . V daném případě je v technickém průkazu vozidla uvedena norma EU 2016, tudíž kombinovanou spotřebou je třetí údaj uvedený v technickém průkazu, tedy 7,2 l /100 km, nikoliv 7,8 l /100 km, jak použil ve svém výpočtu zástupce žalobkyně. 16. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.