28 C 66/2022-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu 26. 1. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 635 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno] (dále jen vozidlo) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrován jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 15. 5. 2019 do 15. 12. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 21. 3. 2020. Žalovaný na tuto výzvu ničeho nezaplatil. Dlužná částka 10 405 Kč žalovaným zaplacena nebyla, kdy se skládá ze základu příspěvku ve výši 10 105 Kč (zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno – 47 Kč x 215 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalovaný neměl pojištěno toto vozidlo v době od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 7. 12. 2020, na výzvu nereagoval a je tak povinen uhradit částku 6 739 Kč, tedy za 137 dní x sazba 47 Kč, za toto období pak žalovaný dluží 6 439 Kč + 300 Kč poplatek spojený s vymáháním a za stejné vozidlo v době od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 23. 3. 2021, na výzvu nereagoval a je tak povinen uhradit částku 7 491 Kč, tedy za 153 dní x sazba 47 Kč, za toto období pak žalovaný dluží 7 191 Kč + 300 Kč poplatek spojený s vymáháním. Na dlužné částky žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes upomínky žalobce i předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 20. 10. 2021, 27. 10. 2021 a 3. 11. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor, který byl usnesením ze dne 29. 3. 2022 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalobce zasílal žalovanému výzvy k zaplacení příspěvku dne 5. 2. 2020 na částku 10 105 Kč (období od 15. 5. 2019 do 15. 12. 2019) a dne 28. 5. 2020 na částku 10 569,80 Kč; dne 23. 9. 2020 na částku 6 439 Kč (období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020) a 13. 1. 2021 na částku 6 793,80 Kč; a dále 7. 1. 2021 na částku 7 191 Kč (období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020) a 15. 4. 2021 na 7 526 Kč. Zprávou MMO odboru dopravy bylo potvrzeno, že žalovaný byl v uvedeném období provozovatelem vozidla. Žalovaný nezaplatil na dlužné částky 10 105 Kč, 6 439 Kč a 7 191 Kč ničeho, kdy tato částka představuje jednak základ příspěvku, tj. zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (47 Kč x 215 dní – 10 105 Kč, 47 Kč x 137 dní – 6 439 Kč, 47 Kč x 153 dní – 7 191 Kč), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (3x). Splatnost příspěvků nastala dne 21. 3. 2020, 7. 12. 2020 a dne 23. 3. 2021. Dlužné částky žalovaným nebyly žalobci uhrazeny, přestože byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky i předžalobními výzvami ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 20. 10. 2021, 27. 10. 2021 a 3. 11. 2021. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. Pokud je žalovaný stále zapsán jako vlastník a provozoval vozidel, platí vyvratitelná domněnka, že vozidla provozoval a tudíž je povinen příspěvky uhradit. 6. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, což je denní sazba 47 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (215 dní, 137 dní a 153 dní) se jedná o částku 10 105 Kč, 6 739 Kč a 7 191 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč (3x) dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. [příjmení] povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 24 635 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno v registru vozidel, zapsán jako vlastník a provozovatel. Po marném uplynutí lhůty v trvání 60 dnů (prodlouženo o dalších 30 dnů kvůli pandemii covid) pro zaplacení příspěvků se staly výše uvedené částky splatné výše uvedeného dne. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci nezaplatil, dostal se tak do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci, dle splatnosti jednotlivých příspěvků, ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., když výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byl v řízení zcela úspěšný. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 438 Kč, které představují: 986 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce. 8. Lhůta k zaplacení žalovaného částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.