28 C 72/2022-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu 26. 1. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 311 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen vozidlo) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrována jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 29. 6. 2019 do 30. 11. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 22. 3. 2020. Žalovaný na tuto výzvu ničeho nezaplatil. Dlužná částka 7 585 Kč žalovaným zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 285 Kč (zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno – 47 Kč x 155 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalovaný neměl pojištěno toto vozidlo v období od 1. 11. 2019 do 6. 5. 2020, tedy 158 dní x sazba 47 Kč, za toto období pak žalovaný dluží 7 426 Kč + 300 Kč poplatek spojený s vymáháním. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 30. 11. 2020, když ani v tomto případě žalovaný na výzvu pojištění neuhradil. Na dlužnou částku následně žalovaný neuhradil ničeho, ani přes předžalobní výzvu ze dne 27. 10. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 6. 4. 2022 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Zástupce žalobce se k ústnímu jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalobce zasílal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku dne 5. 2. 2020 na částku 7 285 Kč (období od 29. 6. 2019 do 30. 11. 2019) a upomínku ze dne 28. 5. 2020 na částku 7 699,80 Kč s výzvou k zaplacení do 12. 6. 2020. Dne 16. 9. 2020 výzvu na částku 7 426 Kč (období od 1. 12. 2019 do 6. 5. 2020) a upomínku ze dne 7. 1. 2021 na částku 7 790,80 Kč s termínem úhrady do 22. 1. 2021. Předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 20. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 8 660 Kč a výzvou z 27. 10. 2021 k úhradě částky 8 346 Kč. Zprávou MMO odboru dopravy bylo potvrzeno, že žalovaný byl v uvedeném období provozovatelem uvedeného vozidla. Žalovaný nezaplatil na dlužné částky 7 7 285 Kč a 7 426 Kč ničeho, kdy tato částka představuje jednak základ příspěvku, tj. zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (47 Kč x 155 dní – 7 285 Kč a 47 Kč x 158 dní – 7 426 Kč), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (2x). Splatnost příspěvků nastala dne 22. 3. 2020 a 30. 11. 2020. Dlužné částky žalovaným nebyly žalobci uhrazeny, přestože byl vyzván k zaplacení dlužné částky i předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 20. 10. 2021 a dne 27. 10. 2021. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, což je denní sazba 47 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (155 dní a 158 dní) se jedná o částku 7 285 Kč a 7 426 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč (2x) dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. [příjmení] povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 15 311 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno v registru vozidel, zapsán jako vlastník a provozovatel. Po marném uplynutí lhůty v trvání 60 dnů (prodlouženo pro COVID) pro zaplacení příspěvků se staly výše uvedené částky splatné dne 22. 3. 2020 a dne 30. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci nezaplatil, dostal se tak do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci, dle splatnosti jednotlivých příspěvků, ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., když výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byl v řízení zcela úspěšný. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které představují: 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce. 8. Lhůta k zaplacení žalovaného částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.