28 C 85/2022-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu 8. 3. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 15 485 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že osobní automobil s objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen vozidlo) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaná je registrována jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době od 13. 12. 2019 do 31. 3. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalované výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 7. 12. 2020. Žalovaná na tuto výzvu ničeho nezaplatila. Dlužná částka 7 255 Kč žalovanou zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 6 955 Kč (zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno – 65 Kč x 107 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalovaná neměla pojištěno toto vozidlo v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, tedy 122 dní x sazba 65 Kč, za toto období pak žalovaná dluží 7 930 Kč + 300 Kč poplatek spojený s vymáháním. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 15. 2. 2021, když ani v tomto případě žalovaná na výzvu pojištění neuhradila. Na dlužnou částku následně žalovaná neuhradila ničeho, ani přes předžalobní výzvy ze dne 13. 12. 2021 a 6. 1. 2022. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 28. 4. 2022 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalobce zasílal žalované výzvu k zaplacení příspěvku dne 23. 9. 2020 na částku 6 955 Kč (období od 13. 12. 2019 do 31. 3. 2020) a upomínku ze dne 13. 1. 2021 na částku 7 314,80 Kč s výzvou k zaplacení do 28. 1. 2021. Dne 2. 12. 2020 výzvu na částku 7 930 Kč (období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020) a upomínku ze dne 11. 3. 2021 na částku 8 270 Kč s termínem úhrady do 26. 3. 2021. Předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 13. 12. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 7 915 Kč a výzvou z 6. 1. 2022 k úhradě částky 8 850 Kč. Zprávou MMO odboru dopravy bylo potvrzeno, že žalovaná byla v uvedeném období provozovatelem uvedeného vozidla. Žalovaná nezaplatila na dlužné částky 7 255 Kč a 8 230 Kč ničeho, kdy tato částka představuje jednak základ příspěvku, tj. zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (65 Kč x 107 dní – 6 955Kč a 65 Kč x 122 dní – 7 930Kč), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (2x). Splatnost příspěvků nastala dne 7. 12. 2020 a 15. 2. 2021. Dlužné částky žalovanou nebyly žalobci uhrazeny, přestože byla vyzvána k zaplacení dlužné částky i předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 13. 12. 2021 a dne 6. 1. 2022. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila a již vůbec neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaná byla v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo s objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3, což je denní sazba 65 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (107 dní a 122 dní) se jedná o částku 6 955 Kč a 7 930Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč (2x) dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. [příjmení] povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 15 485 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaná, neboť ta byla v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno v registru vozidel, zapsána jako vlastník a provozovatel. Po marném uplynutí lhůty v trvání 60 dnů (prodlouženo pro COVID) pro zaplacení příspěvků se staly výše uvedené částky splatné dne 7. 12. 2020 a dne 15. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku žalobci nezaplatila, dostala se tak do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci, dle splatnosti jednotlivých příspěvků, ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., když výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byl v řízení zcela úspěšný. Proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které představují: 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobce. 8. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.