30 C 224/2022-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 10. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 752,55 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], ST [anonymizováno 7 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 4. 9. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 76 840,55 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 11. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 76 840,55 Kč a splatností dne 4. 11. 2021. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 9. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka s dokladem o odeslání. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. Z listiny nazvané smlouva o úvěru soud nic podstatného nezjistil, listina obsahuje pouze podpis předchůdce žalobkyně, podpis žalovaní ani jiný prostředek způsobilý podpis žalovaného nahradit, listina neobsahuje. Ani žádnou jinou listinou nebylo lze v řízení prokázat tvrzené uzavření smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 5. Z listin - potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 9. 2019 soud nevzal za prokázané, že by předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jakékoli peněžní prostředky tak, jak tvrdí v žalobě, neboť listinou a ani žádnou jinou listinou, jež žalobkyně na podporu svých tvrzení soudu předložila, nelze prokázat, že účet, na který byly peněžní prostředky poukázány, by byl účtem náležícím právě žalovanému. Soud k jinému závěru dojít nemohl, neboť je vázán důkazními návrhy stran (žalobkyně) a nemůže si jednoduše domyslet identitu majitele účtu, která z provedeného dokazování nijak neplyne. Za těchto okolností je na žalobkyni, aby soudu prokázala, že peněžní prostředky jsou skutečně odeslány na účet žalovaného a i když se tento účet shoduje s účtem uvedeného ve formuláři, z tohoto dokumentu nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala jakýmkoliv způsobem, že se jedná skutečně o osobu žalovaného nebo o jeho účet, zvláště pak za situace, kdy listina, kterou žalobkyně považuje za smluvní ujednání, neobsahuje žádný podpis žalovaného. 6. S ohledem na výše uvedená zjištění soud z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. 7. Soud v řízení tedy nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o poskytnutí peněžních prostředků a nevzal ani za prokázané, že by předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jakékoli peněžní plnění. Soud plně odkazuje na zjištění popsaná výše. 8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit jej dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. 9. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění, ze kterých soud nedovodil ani uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní, ani plnění tvrzené žalobkyní, soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 10. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.