34 C 197/2022-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 26. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobkyně zjistila, že nákladní automobily jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód] a [registrační značka], [VIN kód], byly evidovány v registru silničních vozidel jako provozované a žalovaný je registrován jako provozovatel těchto vozidel, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 6. 6. 2019 do 29. 8. 2019 k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobkyni ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 16. 3. 2020 a 9. 6. 2020. Žalovaný na tyto výzvy ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 15 220 Kč zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 310 Kč (86 Kč x 85 dní) a ze základu příspěvku ve výši 7 310 Kč (86 Kč x 85 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 2x 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce se k jednání omluvil, žalovaný se k jednání soudu bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy jednal za užití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel ze žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů: 5. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 31. 1. 2020 a 26. 3. 2020 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v celkové výši 15 220 Kč (7 610 Kč + 7 610 Kč), když bylo zjištěno, že vozidla [registrační značka] a [registrační značka] ve vlastnictví či provozovatele nemělo sjednáno povinné ručení v období od 6. 6. 2019 do 29. 8. 2019, přičemž celková dlužná částka 15 220 Kč je: za 85 dní při denní sazbě 86 Kč při stanovení příspěvku ve výši 7 310 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč a za 85 dní při denní sazbě 86 Kč při stanovení příspěvku ve výši 7 310 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. 6. Z výzev ze dne 31. 1. 2020 a 26. 3. 2020 bylo osvědčeno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek, kdy bylo prokázáno, že upomínky byly řádně žalovanému doručeny ke dni 15. 2. 2020 a 10. 4. 2020. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2022 bylo prokázáno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla řádně podána na poště. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: nákladní automobily jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód] a [registrační značka], [VIN kód], jsou evidovány v registru silničních vozidel jako provozované a žalovaný jakožto vlastník těchto vozidel v období od 6. 6. 2019 do 29. 8. 2019 neměl k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, přičemž se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dlužná částka 15 220 Kč se skládá ze základu příspěvků ve výši 7 310 Kč (86 Kč x 85 dní) a ve výši 7 310 Kč (86 Kč x 85 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2x 300 Kč. Žalobkyně tak zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, když splatnost jednotlivých příspěvků nastala 16. 3. 2020 a 9. 6. 2020. Žalovaný na tyto výzvy ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř, ovšem opětovně bez reakce ze strany žalovaného. 9. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období jako vlastník v žalobě označených vozidel a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidla: nákladní automobily jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, což je denní sazba 86 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (170 dní) se jedná o částku 14 620 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobkyně nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 2x 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 15 220 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidla nebyly pojištěné, tj. v době od 6. 6. 2019 do 29. 8. 2019 byl jejich vlastník. Po marném uplynutí doručení výzvy žalovanému k zaplacení příspěvku v trvání 30 dnů se stala částka 7 610 Kč splatnou ke dni 16. 3. 2020 a částka 7 610 Kč se stala splatnou ke dni 9. 6. 2020. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku ve výši 15 220 Kč (7 610 Kč + 7 610 Kč), ale rovněž příslušenství z dlužné částky, když žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byla v řízení zcela úspěšná. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které představují: 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.