34 C 375/2021-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021, ve znění upřesnění ze dne 18. 10. 2021 a dne 20. 12. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči synovi [jméno] stanovenou rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 2 500 Kč měsíčně s odůvodněním, že mu výživné bylo strháváno ze mzdy, přičemž žalovaný je již plnoletý, ukončil studium na [název] škole [název] a [název] v [obec] [obec], kde studoval od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2020, dále nestuduje, není mu známo, zda je zaměstnán, vyživovací dávky včetně kapesného tak od 1. 7. 2020 pobíral neoprávněně. U jednání konaného dne 23. 2. 2022 uvedl, že na žalobě trvá ve znění podání ze dne 20. 12. 2021 a požaduje zrušení vyživovací povinnosti od 1. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že o povinnosti informovat otce o studiu nevěděl, otec se o něj nezajímá, nestýkají se. Potvrzuje, že mu posílal kapesné v částce 1 000 Kč. Otce informoval, že zatím není výdělečně činný a živí jej matka. U jednání konaného dne 23. 2. 2022 vyslovil souhlas se zrušením vyživovací povinnosti žalobce. 3. Podáním ze dne 20. 12. 2021 žalobce omezil svůj návrh stran doby, za kterou požadoval zrušit svou vyživovací povinnost, proto soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení částečně zastavil (výrok III.). 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla upravena rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], kdy se s účinností od 1. 12. 2002 zavázal žalobce platit na výživu tehdy nezletilého žalovaného částku 2 500 Kč měsíčně, když výživné bylo splatné vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky. Žalovaný ukončil studium na [název] škole [název] a [název], [obec] [obec] ke dni 17. 6. 2020, kdy vykonal závěrečnou zkoušku v oboru [název], následně žalovaný pracoval u společnosti [právnická osoba], když od 20. 11. 2020 do 31. 1. 2021 byl v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, v období od 1. 2. 2021 do 24. 2. 2021 pracoval u společnosti [právnická osoba] V současné době je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] 5. Po právní stránce posoudil soud výše uvedený skutkový stav podle § 910 a 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), dle kterých předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V řízení bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], kdy se s účinností od 1. 12. 2002 žalobce zavázal platit na výživu tehdy nezletilého žalovaného částku 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný však již nabyl zletilosti a zároveň ukončil dne 17. 6. 2020 studium a tím i přípravu na své budoucí povolání. Žalovaný byl po vykonání závěrečné zkoušky zaměstnán, krátký časový úsek byl pak na úřadu práce, následně si našel zaměstnání a nyní je rovněž zaměstnán a má stálý příjem. Vzhledem k uvedenému a skutečnosti, že žalovaný souhlasil s návrhem žalobce, má soud za to, že žalovaný je již schopen sám se živit, a to nejpozději k 1. 9. 2020. Soud proto návrhu žalobce vyhověl a v souladu s ustanovením § 922 o. z., kdy upravit výživné pro děti lze zpětně za dobu tří let od zahájení řízení, zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by svědčilo právo na náhradu nákladů řízení žalobci, žalobce se však tohoto práva výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Tento rozsudek je vypracován ve zjednodušeném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., když oba účastníci se proti němu platně vzdali práva odvolání.