34 C 71/2022-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 9. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 922 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrován jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 22. 9. 2019 do 4. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobkyni ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 9. 11. 2020. Žalovaný na tyto výzvy ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 24. 11. 2021 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 10 922 Kč zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 10 622 Kč (47 Kč x 226 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili s projednáním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů: 4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v celkové výši 10 922 Kč, když bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] ve vlastnictví či provozovatele nemělo sjednáno povinné ručení v období od 22. 9. 2019 do 4. 5. 2020 přičemž celková dlužná částka 10 992 Kč je za 226 dní při denní sazbě 47 Kč při stanovení příspěvku ve výši 10 622 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. 5. Z výzvy ze dne 26. 8. 2020 bylo osvědčeno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, kdy bylo prokázáno, že upomínka byla řádně žalovanému doručena ke dni 10. 9. 2020. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2021 bylo prokázáno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla řádně podána na poště. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný jakožto vlastník tohoto vozidla v období od 22. 9. 2019 do 4. 5. 2020, neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, přičemž se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dlužná částka 10 922 Kč se skládá ze základu příspěvku ve výši 10 622 Kč (47 Kč x 226 dní) a nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně tak zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 9. 11. 2020. Žalovaný na tuto výzvu ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 24. 11. 2021 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř, ovšem opětovně bez reakce ze strany žalovaného. 8. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období jako vlastník v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, což je denní sazba 47 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (226 dní) se jedná o částku 10 622 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobkyně nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 10 922 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. v době od 22. 9. 2019 do 4. 5. 2020, byl jeho vlastník. Po marném uplynutí doručení výzvy žalovanému k zaplacení příspěvku v trvání 130 dnů se stala částka 10 922 Kč splatnou a splatnost příspěvku tak nastala ke dni 9. 11. 2020. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku ve výši 10 922 Kč, ale rovněž příslušenství z dlužné částky, když žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byla v řízení zcela úspěšná. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které představují: 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.