34 C 83/2022-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 24. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrován jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 5. 9. 2019 do 31. 12. 2019, v době od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a v době od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobkyni ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 2. 11. 2020, 13. 1. 2021 a 23. 3. 2021. Žalovaný na tyto výzvy ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 1. 12. 2021 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 23 530 Kč zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 670 Kč (65 Kč x 118 dní), ze základu příspěvku ve výši 7 865 Kč (65 Kč x 121 dní) a ze základu příspěvku ve výši 7 995 Kč (65 Kč x 123 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 3x 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili s projednáním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů: 4. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 19. 8. 2020, 30. 10. 2020 a 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v celkové výši 23 530 Kč (7 670 Kč + 7 865 Kč + 7 995 Kč), když bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] ve vlastnictví či provozovatele nemělo sjednáno povinné ručení v období od 5. 9. 2019 do 31. 12. 2019, v době od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a v době od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020, přičemž celková dlužná částka 23 530 Kč je: za 118 dní při denní sazbě 65 Kč při stanovení příspěvku ve výši 7 670 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, za 121 dní při denní sazbě 65 Kč při stanovení příspěvku ve výši 7 865 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč a za 123 dní při denní sazbě 65 Kč při stanovení příspěvku ve výši 7 995 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. 5. Z výzev ze dne 19. 8. 2020, 30. 10. 2020 a 7. 1. 2021 bylo osvědčeno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek, kdy bylo prokázáno, že upomínky byly řádně žalovanému doručeny ke dni 3. 9. 2020, 14. 11. 2020 a 22. 1. 2021. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2021 bylo prokázáno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla řádně podána na poště. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný jakožto vlastník tohoto vozidla v období od 5. 9. 2019 do 31. 8. 2020 neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, přičemž se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dlužná částka 23 530 Kč se skládá ze základu příspěvků ve výši 7 670 Kč (65 Kč x 118 dní), ve výši 7 865 Kč (65 Kč x 121 dní) a ve výši 7 995 Kč (65 Kč x 123 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3x 300 Kč. Žalobkyně tak zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, když splatnost jednotlivých příspěvků nastala 2. 11. 2020, 13. 1. 2021 a 23. 3. 2021. Žalovaný na tyto výzvy ničehož nezaplatil, žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne 1. 12. 2021 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř, ovšem opětovně bez reakce ze strany žalovaného. 8. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období jako vlastník v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidla: se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, což je denní sazba 65 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (362 dní) se jedná o částku 23 530 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobkyně nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 3x 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 23 530 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. v době od 5. 9. 2019 do 31. 8. 2020 byl jeho vlastník. Po marném uplynutí doručení výzvy žalovanému k zaplacení příspěvku v trvání 30 dnů se stala částka 7 670 Kč splatnou ke dni 2. 11. 2020, částka 7 865 Kč se stala splatnou ke dni 13. 1. 2021 a částka 7 995 Kč se stala splatnou ke dni 23. 3. 2021. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku ve výši 23 530 Kč (7 670 Kč + 7 865 Kč + 7 995 Kč), ale rovněž příslušenství z dlužné částky, když žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byla v řízení zcela úspěšná. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 430 Kč, které představují: 978 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.