38 C 79/2022-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 525,48 Kč spolu s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně (označená jako„ žalobce“) uvedla: „ Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 09.06.2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 90 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 23.04.2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 158 C 60/2019-56, ze dne 09.01.2020. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 16 476,52 Kč. Částka ve výši 16 476,52 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 95 237,64 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 14.10.2019. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28.06.2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 95 237,64 Kč od 15.10.2019 do 28.06.2022. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 27 525,48 Kč“ 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a označené u ústního jednání a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním. 4. Dne 12. 6. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště shodnou s adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a e-mail. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 30 splátkách ve výši 6 649 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 104,84 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 9. 6. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Z Oznámení o zesplatnění soud zjistil, že dne 23. 4. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že v důsledku jejího prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy [číslo]. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 96 635 Kč. Soud nevzal za prokázáno odeslání a ani doručení tohoto oznámení žalované, neboť tato skutečnost se z předložené listiny nepodává. Dne 28. 6. 2022 žalobkyně odeslala žalované na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty za dobu od 15. 10. 2019 do data sepsání této výzvy ve výši 27 525,48 Kč (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 158 C 60/2019-56 soud zjistil, že dne 9. 1. 2020 soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, kdy výrokem I. řízení částečně zastavil a výrokem II. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 635 Kč, částku 16 476,52 Kč, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 80 661,48 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 364 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96 635 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 376 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že předmětem tohoto řízení bylo zaplacení nové jistiny, která činila ke dni zesplatnění částku 95 237,64 Kč Smluvní úrok 104,84 % ročně je žalovaná povinna žalobkyni splnit dle bodu 2.2 smlouvy i po zesplatnění úvěru a tento úrok běží dále z původní jistiny, byť žalobkyně jej požaduje jen v rozsahu 73,89 % ročně a jen do maxima 239 364 Kč. Dle čl. 6 smlouvy je žalobkyně oprávněna po zesplatnění požadovat po žalované smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením, což v daném případě činilo 0,1 % denně z částky 95 237,64 Kč od 25. 4. 2019 do 14. 10. 2019, kdy byla vyhotovena žaloba, v celkové výši 16 476,52 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 10. 2019 do zaplacení z jistiny a smluvních pokut, tj. z částky 96 635 Kč. 5. K výzvě soudu poskytnuté u ústního jednání ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před samotným uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala a k důkazu označila podklady, které jsou založeny u řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 158 C 60/2019. Ze mzdového výměru ze dne 25. 9. 2017 se podává, že žalovaná je zaměstnána ve zkušební době s průměrným měsíčním příjmem ve výši 38 000 000 Kč, kdy soud má za to, že se jedná o písařskou chybu a má zde být uvedeno 38 000 Kč. Z výpisu systému SOLUS se podává, že žalovaná zde není vedena. Z výpisu NRKI se podává, že skóre žalované činí 408, tj. Kategorie II. (nízké body do interní Score Card, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky). Z výplatní pásky za 03/ 2018 se podává, že žalované byla v hotovosti vyplacena mzda ve výši 39 790 Kč, za 04/ 2018 pak 37 554 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná podepsala prohlášení klientů, kterým byly shrnuty obecné informace z oblasti poskytování úvěrů. Z potvrzení o příjmu ze dne 1. 6. 2018 se podává, že průměrný příjem žalované za období od 1. 2. – 30. 4 2018 činil 37 471 Kč, od 1. 4. – 30. 4. 2018 činil 37 554 Kč. K výdajové stránce žalobkyně neuvedla ničeho. 6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebite