40 C 148/2022-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 12. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Společnost poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému dne 22. 12. 2020 úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 12. 2021. Úvěr byl vyplacen převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 na žalobkyni. Žalovanému byla dne 18. 12. 2021 zaslána výzva k plnění. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že půjčku od [právnická osoba] čerpal, uhradil asi dvě splátky a pak mu došly peníze. 3. K jednání konanému dne 2. 11. 2022 se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o úvěru ve splátkách [číslo] s čárovým kódem soud zjistil, že dne 22. 12. 2020 spolu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient smlouvu o úvěru, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal jej splatit do 36 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků v 36 splátkách ve výši 2 916,41 Kč splatných dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 % Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami. Z dalších předložených smluv, a to Smlouvy o úvěru ve splátkách [číslo] ze dne 22. 12. 2020 a Smlouvy o úvěru ve splátkách [číslo] ze dne 24. 3. 2021, soud zjistil, že tyto nejsou žádnou smluvní stranou podepsány. Dne 22. 12. 2020 byla odeslána z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalovaného částka 50 000 Kč s popisem„ půjčka od [název] [číslo]“. Částka 50 000 Kč byla téhož dne připsána na účet žalovaného (zjištěno z Výpisu z účtu za období 22. 12. 2022 ve spojení se [právnická osoba]). Rovněž tak žalovaný učinil nesporným, že čerpal od společnosti [právnická osoba] finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem této žaloby, byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. 6. K prokázání postoupení předmětné pohledávky žalobkyně předložila soudu Smlouvu o postoupení pohledávek včetně Přílohy, z níž soud zjistil, že dne 29. 3. 2021 uzavřely společnosti [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník Smlouvu postoupení pohledávek, v níž si sjednaly postupování pohledávek, které má postupitel za svými klienty, včetně veškerých souvisejících práv, které postupiteli vznikly, či po dobu trvání smlouvy budou vznikat ze smluv o úvěru uzavíraných mezi postupitelem a jeho klienty. K postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021 a nabyla účinnosti dne 29. 3. 2021. V listině přiložené k této smlouvě je uvedeno jméno žalovaného pod [název] [číslo] a dále je u něj uveden [název] [variabilní symbol] a výše dluhu 61 756 Kč. Dopisem ze dne 18. 12. 2021 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému, že postoupila svou pohledávku za ním ze smlouvy [číslo] ve výši 61 756 Kč na žalobkyni. Pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky). Výzvou k úhradě z téhož dne právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě částky 71 144 Kč a nákladů zastoupení do tří dnů. V popisu nároku bylo uvedeno, že se jedná o dluh žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy [číslo], uzavřené dne 22. 12. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 50 000 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby). Výzva byla žalovanému odeslána na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě dne 18. 12. 2021 (zjištěno z Podacího lístku). 7. Z předložených důkazů soud nevzal za prokázáno, že pohledávka původního věřitele z titulu smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Tuto skutečnost neprokázala předložená smlouva o postoupení pohledávek a postoupení pohledávky soud nemohl dovodit ani z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky, neboť tímto dopisem původní věřitel oznamoval žalovanému postoupené své pohledávku za ním z titulu neuhrazeného závazku ze smlouvy [číslo] tj. úplně jiné smlouvy. Zjištěný rozpor v označení pohledávky neodstranila ani předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně žalovanému z téhož dne a ani zjištění učiněná z Potvrzení o provedené platbě ve spojení se sdělením [právnická osoba], když provedený bankovní převod peněžních prostředků žalovanému nebyl nijak blíže označen např. poznámkou či uvedením variabilního symbolu s číslem půjčky. Naopak sám původní věřitel uvedl v popisu u převodu částky 50 000 Kč dne 22. 12. 2020„ půjčka od [název] [číslo]“, tedy uvedl úplně jiné číslo smlouvy, než je uvedeno u postupované pohledávky. 8. Po posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele za žalovaným a že je aktivně legitimována k podání žaloby. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. S ohledem na vše výše uvedené byla proto žaloba zamítnuta (výrok I.). 11. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný náklady řízení nepožadoval.