40 C 331/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 4 480 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovanou dne 4. 4. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 980 Kč nejpozději dne 4. 5. 2016. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala v souladu s čl. V. Rámcové úvěrové smlouvy uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a jako klient [celé jméno žalované], u níž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, číslo OP, adresa, číslo telefonu, email a číslo bankovního účtu. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 980 Kč. Celková částka k úhradě činila 4 480 Kč. Datum poskytnutí úvěru bylo 4. 4. 2016 10:19:15 a splatnost úvěru byla stanovena dne 4. 5. 2016 Smlouva je podepsána úvěrujícím. V místě, kde má být podpis klienta (úvěrovaného), je vytištěno:„ V [obec] dne [číslo] [PSČ]; Jméno, příjmení: [celé jméno žalované]; datum narození: 0 8/10/1982; Klientské číslo: [číslo]; Klient tuto smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti [právnická osoba], na internetových stránkách [webová adresa]“. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Naprosto shodně je podepsán i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rovněž tak soud z předložené listiny Potvrzení o odeslání finančních prostředků nevzal za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, neboť tato skutečnost se z předložené listiny nepodává. Z této listiny soud zjistil, že se nejedná o výpis z účtu vydaný bankovní institucí, ale pouze potvrzením vydaným společností [právnická osoba], že odeslala ke dni 4. 4. 2016 10:19:15 částku 3 500 Kč. Plátcem této částky má být žalovaná a období poskytování služeb je od 04/04/2016 10:19:15 – 04/05/2016. Termín splatnosti půjčky je 4. 5. 2016 s identifikačním [číslo]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 13. 4. 2021, který byl odeslán žalované společně s předžalobní výzvou téhož dne. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru a neprokázala ani, že by žalované poskytla finanční prostředky ve výši 3 500 Kč. 7. Podle svého obsahu předložená smlouva nenaplnila znaky smlouvy o úvěru, ale soud tuto právně kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. 8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/ 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované. 9. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalované tvrzené peněžní prostředky. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Smlouva je uzavřena teprve přenecháním předmětu zápůjčky (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 659 – 672), tj. faktickým předáním finančních prostředků do dispozice žalované. V posuzované věci se žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalované. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by částka 3 500 Kč byla připsána na účet žalované. 10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 11. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly