54 C 79/2018-273 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal vůči žalovaným určení vlastnického práva k nemovitostem, specifikovaným ve výroku I. Rozsudku (dále jen předmětné nemovitosti). V žalobě popsal své závazky vůči svým věřitelům a hrozbu prodeje předmětných nemovitostí v rámci elektronické dražby a dále, že vstoupil do jednání se žalovanými za účelem zajištění finančních prostředků, neboť uvedené nemovitosti užíval a užívá v rámci své podnikatelské činnosti. Proto pro něj bylo nezbytné udržet si vlastnictví předmětných nemovitostí a zabránit provedení nařízení dražby exekutorem. Přijal nabídku žalovaných na poskytnutí finančních prostředků tak, aby došlo k vyplacení exekuce, přičemž žalovaní podmínili poskytnutí těchto prostředků uzavřením kupní smlouvy tzv.„ na oko“, jako pouhého zajištění své pohledávky. Tvrdil, že uzavření kupní smlouvy nebylo žádnou ze stran myšleno vážně a z tohoto důvodu je nutno kupní smlouvu považovat za nicotné právní jednání, na základě kterého nemohlo dojít k převodu nemovitostí. 2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby a v prvé řadě zcela odmítli tvrzení žalobce, že kupní smlouva mezi účastníky byla uzavřena jen„ na oko“. Uzavřeli řádnou kupní smlouvu, na základě které jim žalobce prodal předmětné nemovitosti, kupní smlouva má všechny zákonem vyžadované náležitosti a je platná, když katastrální úřad podle ní provedl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Považují za zcela nepravdivé tvrzení žalobce, že při uzavření kupní smlouvy nesměřovala vůle účastníků k uzavření kupní smlouvy, když sám žalobce kupní smlouvu uzavřel s plným vědomím, že nemovitosti prodává a za jakou kupní cenu. Ve výši kupní ceny se však odrazilo riziko žalovaných, když v době uzavírání kupní smlouvy byly proti žalobci vedeny exekuce a tím pádem nesli riziko v tom, že teprve poté, co soudní exekutoři oznámí katastrálnímu úřadu, že došlo k zániku exekucí, může být katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Poté, co žalovaní tedy uhradili část kupní ceny způsobem, že vyplatili závazek žalobce vůči společnosti [právnická osoba] zjistili, že jim zatajil, že má ještě další závazek vůči této společnosti a tedy společnost nevystaví potvrzení o zániku zástavního a předkupního práva. Navíc po podpisu smlouvy s žalobcem byla proti němu zahájena další exekuční řízení, která bránila podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaným do katastru nemovitostí. Zdůrazňovali, že rozhodně neposkytli zápůjčku, avšak žalobce později projevil vůli odkoupit od nich nemovitosti zpět, na což si hodlal vzít dokonce úvěr, který mu však byl zamítnut. Jeho tvrzení je účelové, pokud dále tvrdí, že návrh kupní smlouvy nebyl přijat včas. Žalovaní nejprve chtěli mít nemovitost očištěnou od uvedených právních vad. 3. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl, když uzavřel, že v daném případě se o zastřený (disimulovaný) právní úkon nejedná, když nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že došlo k zápůjčce peněz a že uzavřená kupní smlouva neodpovídá vůli účastníků. Nebyla prokázána kauza závazku. Tento závěr je podpořen i výslechy svědků. Ze všech okolností soud dovodil, že žalobce pod hrozbou dražby hodlal předmětné nemovitosti prodat, na čemž nic nemění jeho možný úmysl v budoucnosti nemovitosti zpětně odkoupit. Je prokázán zřejmý úmysl žalovaných nemovitost koupit, když první žalovaný si za účelem úhrady kupní ceny půjčil finanční prostředky z obchodní firmy, jejímž je jednatelem, které později musel vrátit. Ze shora uvedených důvodů soud dovodil, že se o zastřený právní úkon nejedná, když nebylo prokázáno, že by žalovaní měli v úmyslu činit jiný právní úkon, než uzavřít kupní smlouvu. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o němž rozhodl odvolací soud – Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum], který rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud rovněž řízení doplnil o výslech další svědkyně. Po takto doplněném dokazování tento soud dospěl k závěru, že žalobcem tvrzený skutek, tj. poskytnutí finančních prostředků žalovanými žalobcem a jako zajištění uzavřením kupní smlouvy„ na oko“ nenastal. Naopak je možno vzít za prokázáno, že žalobce s žalovanými uzavřel řádnou kupní smlouvu, když přinejmenším žalovaní měli vůli touto smlouvou nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem a zaplatit za to dohodnutou cenu. [ulice] písemná kupní smlouva má všechny náležitosti požadované zákonem, jsou v ní označeny strana kupující a strana prodávající, jsou řádně označeny předmětné nemovitosti, ke kterým má vlastnické právo na základě této smlouvy žalovaná strana nabýt a je uvedena výše kupní ceny a způsob jejího zaplacení. Nelze přitom vyloučit, že žalobce skutečně myslel, že uzavírá kupní smlouvu pouze„ na oko“, avšak nebylo prokázáno, že by stejný úmysl, tj. uzavřít smlouvu pouze„ na oko“ měli i žalovaní. Ti od počátku setrvali na tom, že smlouvu uzavírali s úmyslem nabýt předmětné nemovitosti do svého společného jmění. Pokud by případně vůlí obou stran, že posléze, až bude mít žalobce k dispozici finanční prostředky, koupí nemovitosti od žalovaných zpět do svého vlastnictví, není to nic, co by mohlo způsobovat neplatnost předmětné kupní smlouvy. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], vedeného pod č. j. [číslo jednací], podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. 6. Dovolací soud dospěl k následujícímu závěru: 7. Pokud se účastníci ve svých výpovědích podstatně liší ohledně okolností, vlastnímu průběhu či snad jejich projevené vůli v době uzavírání posuzované smlouvy, je nezbytné, aby si soud na základě provedeného dokazování (po případné předchozí procesní signalizaci vůči tomu kterému účastníkovi o jeho důkazním břemenu k jím učiněnému skutkovému tvrzení, které je z hlediska právního posouzení věci zásadně významné), zákonu odpovídajícím způsobem (§ 132 o.s.ř.), zajistil patřičný skutkový podklad, který je nezbytný pro meritorní rozhodnutí coby důsledek realizovaného právně kvalifikačního závěru. Tvrdí-li jeden či oba účastníci smlouvy, že jimi učiněný právní úkon nevyjadřuje jejich pravou vůli, respektive simuluje formálně navenek jejich ve smlouvě vyjádřenou vůli, neboť ve skutečnosti uzavřenou smlouvou je disimulován jiný právní úkon, je nezbytné, aby si soud pro závěr, že projevený právní úkon neodpovídá pravé vůli účastníků, zajistil nezbytný skutkový podklad, k němuž může dospět při důsledném zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti při pečlivém přihlížení ke všemu, co vyšlo za řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. [příjmení] k řešení takto vzniklé procesní situace bude z pravidla pro soud poznání stimulu tvrzeného právního jednání účastníků a jimi tvrzeného důvodu, proč nakonec formálně projevili zcela jinou vůli, než kterou v daný okamžik skutečně měli. Konečně pak Nejvyšší soud odkázal například na svůj rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž vyložil a odůvodnil závěr, že při zjištění, že převodní (věcná) smlouva měla být uzavírána mezi nepřítomnými účastníky, nelze bez dalšího vycházet ze závěru, že podpisem návrhu smlouvy posledním účastníkem je již smlouva uzavřena, což ovšem ani v poměrech nové civilní úpravy (občanského zákoníku) kategoricky neplatí. Neuplatní-li se totiž sjednaný režim pro uzavírání smlouvy ve smyslu ust. § 1770 o.z. a jde-li o uzavírání smlouvy o převodu nemovitostí, pak s přihlédnutím k § 560 a § 561 odst. 1 o.z. je třeba posuzovat přijetí nabídky ve smyslu ust. § 1740 o.z., avšak nikoliv s tím, že připojí-li adresát návrhu k návrhu smlouvy svůj podpis, smlouva je tak bez dalšího uzavřena, nýbrž až tehdy, projeví-li adresát návrhu s takovou nabídkou vůči navrhovateli souhlas; ve smyslu § 1745 o.z. je pak smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti; k tomu ve smyslu ust. § 1740 odst. 1 o.z. dochází dojitím přijetí navrhovateli (k tomu srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 3066/2017 nebo ze dne 4. 9. 2019, č. j. 24 Cdo 4622/2018). V tomto směru se tak přiměřeně uplatní závěry, které Nejvyšší soud přijal v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 24 Cdo 3278/2019, v němž vyložil a odůvodnil právní názor, že jestliže účastníci listinu označenou jako kupní smlouva (jejímž předmětem měl být převod vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí) v jeden den na zcela jiných místech sice podepsali, avšak adresát návrhu (oblát) písemně neoznámil navrhovateli smlouvy (oferentovi) přijetí návrhu, přičemž mezi účastníky nebyla účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (oferentovi), pak je třeba z