58 C 188/2022-140 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit jí 14 611,83 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 9 100 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 0,9 % denně ke dni [datum], tedy celkem částku 19 197,49 Kč. Svou povinnost vrátit čerpaný úvěr žalovaný nedodržel, když uhradil toliko částky 3 252,76 Kč dne [datum] a 3 253 Kč dne [datum], tedy celkem částku 6 505,76 Kč. Žalovanému byly v souladu se smlouvu vyúčtovány sankce ve výši 0,1 % denně z jistiny na smluvní pokutě, a to od [datum] do [datum] v celkové výši 1 920,10 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil na jistině úvěru částku 9 100 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 591,73 Kč, na smluvních pokutách částku 1 920,10 Kč. S ohledem na neplnění povinností žalovaného byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou z [datum]. S ohledem na skutečnost, že ke dni nebyl úvěr hrazen, požaduje žalobkyně zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení v zákonné výši z jistiny, a to od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud co do obsahu smlouvy zjistil skutečnosti odpovídající žalobní naraci, na kterou tímto odkazuje. Dále soud zjistil, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele, žalobkyně v postavení podnikatele. Totožnost žalovaného byla zjištěna z fotokopie občanského průkazu, kterou soud k důkazu četl. 6. Z potvrzení o platbě a výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 9 100 Kč. Soud má za prokázané, že šlo o účet náležící žalovanému, když tato skutečnost se podává z výpisu z účtu žalovaného. 7. Z předžalobní výzvy k plnění vč. podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne [datum] k úhradě žalované částky s termínem plnění do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 8. Z faktur žalovaného soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval [právnická osoba] [anonymizováno] v září roku [rok] částku 27 025 Kč, v říjnu roku [rok] částku 25 645 Kč, v listopadu roku [rok] částku 36 307 Kč a v prosinci roku [rok] částku 27 965 Kč Tyto vyúčtované částky soud nemůže považovat za prokázání pravidelného příjmu žalovaného. Není jasné, za co byly vyúčtovány, zda je účtován čistě o pracovní výkon žalovaného (švarcsystém), či zda je účtována dodávka zboží či služeb, u nichž je vyúčtovaná částka složena z nákladů a marže. 9. Z výpisu z účtu žalovaného za září, říjen a listopad roku [rok] soud zjistil, že žalovaný pravidelně a často čerpá různé úvěrové služby, takže pohyb na jeho účtu výrazně překračuje deklarované příjmy z pravidelné fakturace [právnická osoba] [anonymizováno]. Výdaje žalovaného činí průměrně více než 50 000 Kč měsíčně, stejně jako jeho příjmy, které však přibližně z poloviny jsou nikoli příjmy v pravém slova smyslu, nýbrž čerpání různých úvěrových produktů. Bilance účtu je neustále průměrně okolo 13 000 Kč v záporném zůstatku. Žalovaný má nadto pravidelně poměrně vysoké výdaje v řádech tisíců na službu [webová adresa], tedy na sázkové hry. Obdobná zjištění plynou i ze sjetiny ze systému kontomatik. 10. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. <b><i>11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:</b></i> 12. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaný si částku 9 100 Kč převzala převodem na svůj účet, žalobkyni však uhradil toliko 6 505,76 Kč. Žalobkyně vyzvala dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě do sedmi dnů od odeslání výzvy. V řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr nad rámec toho, že si od něj formálně vyžádala potvrzení o příjmech a výpis z účtu, aniž by je jakkoli racionálně reálně vyhodnocovala. Z provedeného dokazování soud zjistil, že z účtu žalovaného je naopak zcela patrný neutěšený stav jeho financí, když své výdaje na život, ale též na zálibu v hazardní hře neustále dofinancovává čerpáním úvěrů tak, že nad rámec svého deklarovaného běžného příjmu okolo 30 000 Kč měsíčně každý měsíc vyčerpá a utratí částku ve výši dalších 30 000 Kč. <b>13. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná:</b> 14. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o.z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 15. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 9 100 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 2 594,24 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne [datum] se sedmidenní lhůtou k plnění počínající týmž dnem. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaný od [datum]. Soud proto dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 2 594,24 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované, v korekci dle návrhu žalobkyně. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která byla posouzena jako absolutně neplatná. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši 14 611,83 Kč a úspěšná byla toliko v rozsahu 2 594,24 Kč, tedy v rozsahu 17,7 %. Úspěšnější v řízení byl tedy žalovaný, jemuž svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl tak, že žádné ze stran náhrada nákladů řízení nepřísluší, když žalovanému pro jeho pasivitu žádné náklady nevznikly. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.