61 C 157/2021-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení, s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, což žalovaný splnil dne [datum], nezaplatil však televizní poplatek dle zákona za období od prosince [rok] do srpna [rok] ve výši po [částka] měsíčně (resp. za prosinec [rok] jen [částka]), za uvedené období dluží tedy částku [částka], když televizní poplatek je splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přesto žalovaný svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a jako poplatník televizního poplatku se přihlásil v březnu [rok]. Z detailu dluhu žalovaného za měsíce, kterých se týká předmět žaloby, a z písemné upomínky má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, tedy že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, přihlásil se do evidence poplatníků u České pošty a dosud nesplnil svou povinnost zaplatit žalobkyni televizní poplatky za výše uvedená období v celkové výši [částka], a to ani přes upomínku žalobkyně. 5. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, neboť nárok žalobkyně na placení televizních poplatků po žalovaném, jakožto držiteli televizního přijímače, vyplývá z ustanovení § 2, 5, 6 a 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jeho výše vypočtená žalobkyní k datu [datum] odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku [částka], dále z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby ve výši [částka] za úkon, tj. celkem [částka] dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši [částka] za úkon, tj. celkem [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) výše citované vyhlášky, 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle ustanovení § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše [částka]. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti. 8. Tento rozsudek je podle § 157 odst. 4 o. s. ř. vypracován v zjednodušeném znění.