185 C 11/2022-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, došlou soudu dne 15. 8. 2022, se žalobce domáhá části mzdy za měsíc únor 2022 ve výši 14 564 Kč, náhrady mzdy ve výši 1 181 Kč z titulu dočasné pracovní neschopnosti za měsíc duben a náhrady mzdy ve výši 100 000 Kč z titulu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021 a vykonával práci: řidič nákladního vozidla, kdy mzdovým výměrem ze dne 21. 12. 2021 mu byla stanovena mzda ve výši 50 000 Kč měsíčně. Žalobci vznikl nárok na vyplacení mzdy za měsíc únor 2022 ve výši 39 570 Kč tzv. čistého, kdy žalovaný vyplatil za měsíc únor 2022 toliko část mzdy a to dne 23. 3. 2022 částku 25 006 Kč a s částkou ve výši 14 564 Kč se žalovaný dostal do prodlení. Taktéž se dostal do prodlení s úhradou dlužné nemocenské ve výši 1 181 Kč za měsíc duben 2022. Pracovní poměr byl proto ukončen ze strany žalobce, a to okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 30. 4. 2022, a to dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy důvodem byla skutečnost, že žalovaný za období únor 2022 nevyplatil žalobci celou mzdu. V návaznosti na předžalobní výzvu a výzvu k vyčíslení dlužného stravného se žalobci dostalo naprosto vágní odpovědi, že nárok žalovaný uznává toliko co do částky 1 181 Kč, kterou započítává proti údajného„ neoprávněného použití finančních prostředků na úhradu osobní pokuty ve výši 1 000 EUR dne 7. 3. 2022“. S takovýmto závěrem ovšem žalobce nesouhlasí. Pře výzvu tak žalovaný dosud neuhradil ničeho 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný byl nucen uhradit dne 7. 3. 2022 pokutu ve výši 26 437 Kč (1 000 EUR) za pochybení žalobce jakožto řidiče, poměrnou část této pokuty v částce 14 564 Kč žalovaný strhl žalobci na základě domluvy, při níž byl přítomen dispečer žalované [jméno] [příjmení], žalobce s tímto řešením souhlasil, jeho požadavek na zaplacení této částky je tudíž pro žalovaného překvapivý. Žalovaný nastoupil zcela účelově na nemocenskou, přičemž zaměstnavateli včas neodevzdal příslušné podklady, ačkoli byl k tomu žalovaným vyzýván, stejně tak nedodal žalovanému podklady pro výpočet stravného, opět po několika neúspěšných výzvách. Následně oznámil žalovanému okamžité ukončení pracovního poměru, když věděl z předchozích zkušeností, že bude mít v tomto případě nárok na dvouměsíční náhradu mzdy. Žalovaný považuje celé jednání a chování žalobce za šikanózní, vedeno snahou získat co nejvíce finančních prostředků, nejlépe bez jakékoli námahy, toto považuje za zneužití práva. Žalobce byl nucen zaplatit pokutu, toto konzultoval s žalovaným, neboť na zaplacení pokuty v zahraniční samozřejmě neměl finanční prostředky, dispečer mu toto umožnil s tím, že mu výslovně zdůraznil, že samozřejmě tu částku bude muset firmě uhradit, když použije firemní platební kartu. O tom, že pokuty jsou takto hrazeny v mezinárodní kamionové dopravě, to je všeobecně známá věc. Navíc žalobce na to byl výslovně upozorněn jak v pracovní smlouvě, tak i ve mzdovém výměru. Vzhledem ke způsobu výkonu práce řidiče mezinárodní kamionové dopravy není možné sjednávat se zaměstnancem zvlášť samostatnou dohodu o srážkách ze mzdy. Následně žalobce účelově okamžitě zrušil pracovní poměr, neboť věděl, že v takovém případě mu bude muset zaměstnavatel vyplatit další částku 100 000 Kč. Proti okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyla žalovaným podána žaloba na určení neplatnosti. 3. Z listinných důkazů pak vzal soud za prokázáno: z Pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021, že téhož dne uzavřeli žalobce a žalovaný pracovní smlouvu s datem nástupu do práce 21. 12. 2021 a druhem práce: řidič nákladního vozidla nad 12t, kdy v bodě X. písm. d) je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody; ze Mzdového výměru ze dne 21. 12. 2021, že téhož dne žalovaný stanovil žalobci mzdu ve výši 50 000 Kč měsíčně + prémie v rozmezí 0 - 10 000 Kč, kdy Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena.; z přípisu žalobce žalovanému ze dne 29. 4. 2022, že téhož dne žalobce okamžité zrušil pracovního poměr z důvodu nevyplacení mzdy; z Výplatního lístku žalobce za 1/ 2022, že hrubá mzda žalobce za 1/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč; z Výplatního lístku žalobce za 2/ 2022, že hrubá mzda žalobce za 2/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč; z Potvrzení o zaměstnání ze dne 15. 5. 2022, že téhož dne žalovaný potvrdil dobu zaměstnání žalobce u žalovaného v období od 21. 12. 2021 do 30. 4. 2022. 4. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v tomto rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z těchto důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021 od 21. 12. 2021 s druhem práce: řidič nákladního vozidla nad 12t, kdy v bodě X. písm. d) pracovní smlouvy je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody. Dne 21. 12. 2021 žalovaný mzdovým výměrem stanovil žalobci mzdu ve výši 50 000 Kč měsíčně + prémie v rozmezí 0 - 10 000 Kč, kdy Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena. Hrubá mzda žalobce za 1/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč, za 2/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč. Dne 29. 4. 2022 žalobce okamžité zrušil pracovního poměr z důvodu nevyplacení mzdy. Dne 15. 5. 2022 žalovaný potvrdil dobu zaměstnání žalobce u žalovaného v období od 21. 12. 2021 do 30. 4. 2022. Proti okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyla podána žalovaným žaloba na určení neplatnosti. 6. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce (dále jen ZP) – zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3. 7. Podle § 109 odst. 1 ZP – za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 8. Podle § 146 písm. b) ZP – srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance. 9. Podle § 147 odst. 3 věta druhá ZP – srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)). 10. Podle § 192 odst. 1 ZP – zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. 11. Podle § 192 odst. 2 ZP – náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu