21 C 143/2023-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení částky 22 169 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2021 (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V bodě 4. 1. a násl. smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč. Pokud byla částka k poslednímu dni kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, měla být výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. V bodě 5. 1. smlouvy o úvěru měl být dále sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny, tj. 3 000 Kč, s tím, že dle bodu 5. 2 se měl poplatek za čerpání úvěru ke konci každého kalendářního měsíce stát součástí jistiny. Dle bodu 6. 1 smlouvy o úvěru se měla žalovaná zavázat k uhrazení úroku ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru. Pokud by se stal celý dluh splatný, měla být místo úroku ve výši 20 % měsíčně dlužná částka úročena úrokem ve výši 8 % ročně. Kapitalizovaný úrok činil celkem 6 304 Kč. V bodě 6. 6. smlouvy o úvěru bylo dále sjednáno, že v případě prodlení je žalovaná povinna hradit náklady ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobce uplatňoval náklady ve výši 121 Kč měsíčně. Součástí vymáhané částky jsou náklady za tři měsíce ve výši 363 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 2 498 Kč. Dle čl. 6 5. smlouvy o úvěru se stal dluh v případě prodlení splatným a žalobkyně je oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě prodlení po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v celkové výši 22 169 Kč přes výzvu žalobkyně neuhradila a je od 1. 10. 2021 v prodlení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. <b>3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, a že se její obsah shoduje s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně. Ze smlouvy nevyplývá, že by ji žalovaná uzavírala v postavení podnikatele, totožnost žalované byla ověřena občanský průkazem, který byl k důkazu také proveden. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že zaslala žalované na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě o úvěru dne 17. 5. 2021 částku 5 000 Kč a dne 2. 7. 2021 částku 10 000 Kč. Z výzvy k úhradě ze dne 10. 1. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána výzvou odeslanou žalované dne 10. 1. 2022 k uhrazení žalované částky do 15. 2. 2022. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 2 498 Kč. Z vyúčtování za březen 2021 soud zjistil, že žalovaná měla čistý příjem za tento měsíc ve výši 20 600 Kč. Ze zbylých provedených důkazů soud nic relevantního nezjistil. Žalobkyně sice mimo jiné doložila kopii digitálního záznamu o žádosti o úvěr žalované, nicméně tento není žalovanou podepsán a v řízení nebylo prokázáno jednání žalované učiněné technickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu záznamu o žádosti o úvěr a určení žalované jako jednající osoby, a nelze tak z této kopie záznamu dovodit prokázání vůle žalované stvrdit údaje v tomto záznamu uvedené. 5. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně splnění této své zákonné povinnosti prokazovala toliko jedním vyúčtováním mzdy za březen 2021. Z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů nevyplývalo dostatečné zjišťování příjmů žalované a jakékoliv konkrétní zjišťování výdajů žalované. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 15 000 Kč žalované a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada žalované na dluh ve výši 2 498 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované uhradit částku 12 502 Kč, která představuje rozdíl mezi žalobkyní poskytnutým plněním a uhrazenou částkou žalovanou. Žalované byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k úhradě ze dne 10. 1. 2022. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu obou účastníků ve věci byl téměř stejný (žalobkyně úspěch 55 %, žalovaná 45 %).