28 C 169/2022-49 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu 13. 3. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 610 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [právnická osoba] (dále jen vozidlo) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrována jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 1. 3. 2020 do 9. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 15.6.2021. Žalovaný na tuto výzvu ničehož nezaplatil, žalobce tedy zaslal žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 24 610 Kč žalovaným zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 24 310 Kč (zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno – 65 Kč x 374 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Na dlužnou částku následně žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne 8. 11. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 29. 8. 2022 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na výzvu soudu žalobce doložil, že žalovaný nabyl vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 26. 8. 2016 od [jméno] [příjmení], který vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2016 od [jméno] [příjmení] Tyto smlouvy soud provedl k důkazům vlastnictví žalovaného. 5. Okresní soud nařídil ve věci jednání dne 9. 5. 2023, jednání bylo odročeno, neboť žalovaný neměl doručení vykázáno. K dalšímu ústnímu jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku ze dne 1. 4. 2021 na částku 24 610 Kč. Další upomínku k zaplacení žalobce zaslal žalovanému dne 9. 7. 2021 na částku 24 745 Kč. Zprávou [anonymizováno] odboru [anonymizováno] bylo potvrzeno, že žalovaný nebyl v uvedeném období provozovatelem uvedeného vozidla, jako provozovatel byl uveden [jméno] [jméno]. Žalovaný nezaplatil na dlužnou částku 24 610 Kč ničeho, kdy tato částka představuje jednak základ příspěvku, tj. zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (65 Kč x 374 dní), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 15.6.2021. Tato dlužná částka žalovaným nebyla žalobci uhrazena, přestože byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky i předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. dne 6.1.2022. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 7. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, což je denní sazba 65 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (374 dní) se jedná o částku 24 310 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové 24 610 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno v registru vozidel, faktický provozoval a jen skutečnost, že nesplnil svou povinnost zápisu do registru vozidel, jej této povinnosti nezprošťuje, když výše uvedenými kupními smlouvami bylo prokázáno vlastnictví vozidla žalovaným. Po marném uplynutí lhůty v trvání 60 dnů (prodlouženo pro COVID) pro zaplacení příspěvku se stala částka 24 610 Kč splatnou a splatnost příspěvku tak nastala ke dni 15. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci nezaplatil, dostal se tak do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Obč. zák., když výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byl v řízení zcela úspěšný. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 5 435,50 Kč, které představují: 985 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/96 sb.ve spojení s ust. § 7 téže vyhlášky ve výši 1 050 Kč, 1 000 Kč za ztrátu času 10 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 této vyhlášky a cestovné vlakem Brno - Ostrava a zpět ve výši 518 Kč. K tomu náleží DPH 21 % DPH ve výši 682,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce. 9. Lhůta k zaplacení žalovaného částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.