28 C 64/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Šumperku 14. 10. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen vozidlo) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrována jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od 25. 12. 2020 do 30. 9. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala ke dni 1.3.2021. Žalovaný na tuto výzvu ničehož nezaplatil. Dlužná částka 18 500 Kč žalovaným zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 18 200 Kč (zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno – 65 Kč x 280 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Na dlužnou částku následně žalovaný neuhradil ničeho, ani přes předžalobní výzvu. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 10. 2. 2023 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalobce zasílal žalovanému výzvy k zaplacení příspěvku dne 16. 12. 2021 na částku 18 200 Kč, dne 23. 3. 2022 na částku 18 590 Kč s výzvou k zaplacení do 7. 4. 2022 a [právnická osoba], pověřená žalobcem k vymáhání, zaslala dne 27. 6. 2022 žalovanému výzvu k úhradě částky 19 020 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Zprávou [anonymizováno] odboru dopravy bylo potvrzeno, že žalovaný nebyl v uvedeném období provozovatelem uvedeného vozidla, jako provozovatel byl uveden [jméno] [příjmení]. Z žalobcem doložené kupní smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2020 od [jméno] [příjmení]. Žalovaný nezaplatil na dlužnou částku 18 500 Kč ničeho, kdy tato částka představuje jednak základ příspěvku, tj. zákonná denní sazba vynásobená počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (65 Kč x 280 dní), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 1. 3. 2021. Dlužná částka žalovaným nebyla žalobci uhrazena, přestože byl vyzván k zaplacení dlužné částky i předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 27. 6. 2022. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850cm3 do 2500cm3vozidlo, což je denní sazba 65 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (2808 dní) se jedná o částku 18 200 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 18 500 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno v registru vozidel, faktický provozoval a jen skutečnost, že nesplnil svou povinnost zápisu do registru vozidel, jej této povinnosti nezprošťuje. Po marném uplynutí lhůty v trvání 60 dnů (prodlouženo pro COVID) pro zaplacení příspěvku se stala výše uvedená částka splatná dne 20.7.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci nezaplatil, dostal se tak do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci, dle splatnosti příspěvku, ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Obč. zák., když výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byl v řízení zcela úspěšný. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které představují: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce. 8. Lhůta k zaplacení žalovaného částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.