34 C 420/2023-11 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 15. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 18 993 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaná je registrována jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobkyni ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 22. 11. 2022. Žalovaná na tuto výzvu ničehož nezaplatila, žalobkyně tedy zaslala žalované dne 9. 1. 2023 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 18 993 Kč zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 18 693 Kč (93 Kč x 201 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili s projednáním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů: 4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 8. 9. 2022 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku v celkové výši 18 993 Kč, když bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] ve vlastnictví či provozovatele nemělo sjednáno povinné ručení v období od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 přičemž celková dlužná částka 18 993 Kč je za 201 dní při denní sazbě 93 Kč při stanovení příspěvku ve výši 18 693 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. 5. Z výzvy ze dne 8. 9. 2022 bylo osvědčeno, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky, kdy bylo prokázáno, že upomínka byla řádně žalované doručena ke dni 23. 9. 2022. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 1. 2023 bylo prokázáno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla řádně podána na poště. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozované a žalovaná jakožto vlastník tohoto vozidla v období od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 neměla k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, přičemž se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dlužná částka 18 993 Kč se skládá ze základu příspěvku ve výši 18 693 Kč (93 Kč x 201 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně tak zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala 22. 11. 2022. Žalovaná na tuto výzvu ničehož nezaplatila, žalobkyně tedy zaslala žalované dne 9. 1. 2023 předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř, ovšem opětovně bez reakce ze strany žalované. 8. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaná byla v rozhodném období jako vlastník v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, což je denní sazba 93 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (201 dní) se jedná o částku 18 693 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobkyně nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 18 993 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaná, neboť ta byla v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. v době od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022, byla jeho vlastník. Po marném uplynutí doručení výzvy žalované k zaplacení příspěvku v trvání 30 dnů se stala částka 18 993 Kč splatnou a splatnost příspěvku tak nastala ke dni 22. 11. 2022. Soud tedy zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku ve výši 18 993 Kč, ale rovněž příslušenství z dlužné částky, když žalovaná se dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož byla v řízení zcela úspěšná. Proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které představují: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.