38 C 195/2023-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 26 329 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 23. 5. 2022 úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 občanského zákoníku Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku – internetu. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta jistina úvěru ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit celou jistinu a poplatky za poskytnutí ve výši 660 Kč. Dále se žalovaná zavázala hradit poplatky následovně: poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu. Dále byl žalované účtován úrok pevnou částkou 980 Kč v rámci druhé až osmé splátky. Žalovaná úvěr nikdy řádně nesplácela, neuhradila ani jednu splátku. Protože žalovaná řádně nesplácela, byla jí naúčtována smluvní pokuta ve výši třikrát 500 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši třikrát 300 Kč a jednou 130 Kč. Dne 1. 8. 2022 žalobkyně pro nesplácení úvěr zesplatnila. Celkem se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 26 329 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Z této částky též žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 1. 12. 2022 do zaplacení, přičemž za dobu od 14. 11. 2022 do 30. 11. 2022 byl tento kapitalizován na 173,12 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání, které se konalo dne 12. 9. 2022, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru a sazebníku soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, které soud považuje za nadbytečné na tomto místě opakovat, když žalovaná samotný text smlouvy v řízení nijak nezpochybnila. Identitu žalované a uzavření smlouvy z její strany soud zjistil z občanského průkazu žalované, jehož kopii k důkazu četl. Z textace smlouvy a označení stran soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele poskytujícího úvěry, žalovaná naopak v postavení spotřebitele. 6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 5. 2022 zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Soud má za prokázané, že šlo o účet náležící žalované či o účet, na nějž měla žalovaná vůli prostředky zaslat. 7. Z tvrzení žalobkyně a transakční historie soud vzal za prokázané, že žalovaná neuhradila ve prospěch úvěru ničeho. 8. Z předžalobní výzvy k plnění vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dne 14. 10. 2022 k úhradě žalované částky do 14. 11. 2022 (30 dní od 14. 10. 2022, kdy byla výzva vyhotovena) s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 9. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a karty žalované soud zjistil, že žalovaná měla informace o způsobu poskytnutí úvěru, jeho nákladech a možnostech odstoupení. 10. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla pouze obecné informace, nepředložila soudu žádné podklady, z kterých by při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela. 11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého žalobkyně uzavřela dne 26. 11. 2020 se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v 24 pravidelných měsíčních splátkách. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy a žalobní naraci, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná si částku 20 000 Kč převzala, žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala dne 14. 10. 2022 prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě do 30 dnů ode dne sepisu této výzvy, tedy se lhůtou k plnění do 14. 11. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně nijak neověřovala samotné příjmy a výdaje žalované a stabilitu jejího socioekonomického statusu, resp. soudu nijak netvrdila ani neprokazovala, že tak učinila. 12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. 13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění s termínem splatnosti 14. 11. 2022. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaná od 14. 11. 2022. Soud proto dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 14. 11. 2022 do zaplacení z částky 20 000 Kč, a to za období od 14. 11. 2022 do 30. 11. 2022 v kapitalizované výši 139,70 Kč a za období od 1. 12. 2022 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání absolutně neplatné smlouvy a žalobkyni nenáleží úrok z prodlení z částky přesahující 20 000 Kč. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši 29 597 Kč a úspěšná byla toliko v rozsahu 22 490,30 Kč, tedy v rozsahu 76 % a má tedy nárok na náhradu 52 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 303 Kč, což činí 52 % z částky 2 506 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Odměna všechny tři úkony byla stanovena podle § 14b odst. 1 AT ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 1 200 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a částky 1 054 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 15. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.