38 C 223/2023-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne 24. 7. 2023 se žalobkyně domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 585 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen„ Zákon“), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ustanovení § 1 odst. 2 Zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. Provozovat pak vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona, vzniká žalobci nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 Zákona (dále jen„ Příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 Zákona žalobkyně zjistila, že k registrovanému vozidlu: [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad 1850 cm3 do 2500 cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“) nebylo v období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem Vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 Zákona žalobkyně vyzvala dne 22. 10. 2020 žalovaného k úhradě Příspěvku ve výši 12 585 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona – těchto bylo celkem 189 - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s § 2 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která Zákon provádí (dále jen„ Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro Vozidlo dle Vyhlášky činí částku ve výši 65 Kč. Žalobkyni dále v souladu s § 4 odst. 4 Zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na Příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a Vyhlášky, jejichž úhradu žalobkyně ve výzvě též požadovala. Součástí výzvy bylo v souladu s § 4 odst. 7 Zákona i poučení o právech a povinnostech adresáta včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na Příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok v soudním řízení. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 12 585 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 5. 1. 2021. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobkyně žalovaného poté ještě několikrát upomenula, avšak k úhradě dlužné částky ze strany žalovaného nedošlo, a to ani poté, co byl žalovaný obeslán předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. Podáním ze dne 3. 10. 2023 žalobkyně doplnila skutková tvrzení k námitkám žalovaného tak, že co se týče námitky promlčení, žalobkyně s argumentací žalovaného nesouhlasí, a to z důvodu, že nedošlo ani k prekluzi, ani k promlčení pohledávky. Žalované nepojištěné období je ode dne 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020. Žalobce je povinen dle § 4 odst. 6 z. č. 168/1999 Sb. obeslat povinného do 1 roku ode dne vzniku povinnosti. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu byla žalovanému zaslána dne 22. 10. 2020, tedy zcela v souladu s touto roční lhůtou. Rovněž nedošlo ani k promlčení závazku, a to z důvodu, že výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 27. 10. 2020 – tedy od tohoto dne začala běžet promlčecí lhůta, která končí 27. 10. 2023 – žaloba tak byla podána zcela ve lhůtě a k promlčení závazku nedošlo. Splatnost příspěvku následně byla stanovena na den 5. 1. 2021, tedy zcela v souladu s 60denní lhůtou z této výzvy. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že vznáší námitku promlčení žalobního nároku, a to co do částky ve výši 9 855 Kč jako příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona a co do částky 300 Kč jako náhrady nákladů dle § 4 odst. 4 zákona. Žalovaný má za to, že žalovaný nárok se promlčí v obecné tříleté lhůtě v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. Uvedl, že se domnívá, že zákon č. 168/1999 Sb. nijak nemodifikuje obecnou tříletou promlčecí lhůtu, tudíž zasláním výzvy nedochází ani ke stavení, ani k přetržení běhu promlčecí doby. Žalovaný má za to, že žalobkyni nepřísluší v žalobě určovat datum splatnosti závazků, jelikož splatnost závazků z pohledu promlčecí doby nastala postupně vždy za každou denní sazbu příspěvků jednotlivě, z tohoto důvodu má žalovaný za to, že jiný možný výklad než ten, že nárok je za období od 28. 2. 2020 do 23. 7. 2023 promlčený. S ohledem na výsledky dokazování u ústního jednání dne 21. 11. 2023 žalovaný upravil svou námitku k podané žalobě tak, že má za to, že nárok uplatněný žalobou je prekludovaný, tudíž zanikl a žaloba by tak měla být jako celek zamítnuta. 3. První jednání se konalo dne 21. 11. 2023. K tomuto jednání se žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost omluvila. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud provedl v řízení dokazování a z provedených listinných důkazů a nesporných skutkových tvrzení účastníků, která převzal za svá skutková zjištění dopěl k následujícím závěrům. 5. K osobnímu automobilu [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno], nebylo v období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (pojištění odpovědnosti), zapsaným vlastníkem (provozovatelem) vozidla byl v uvedeném období dle registru silničních vozidel žalovaný. Žalobkyně mínila žalovaného vyzvat výzvou ze dne 22. 10. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných dnů ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy ve výši 12 585 Kč (v denní sazbě 65 Kč, tj. za 189 dní 12 285 Kč) s tím, že bude-li uhrazeno v této lhůtě, nebude žalobkyně požadovat náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. K tomuto bylo připojeno poučení pro vlastníka a provozovatele, jak postupovat v případě skutečnosti vylučující povinnost platit tento příspěvek. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně před podáním žaloby výzvou ze dne 23. 5. 2023 odeslanou žalovanému dne 23. 5. 2023. 6. Soud nevzal za prokázané, že by byla žalovanému odeslána první výzva k úhradě příspěvku ze dne 22. 10. 2020, kdy v tomto směru nebylo soudu předloženo ničeho, ačkoli žalobkyně tvrdila, že výzva byla žalovanému doručena dne 27. 10. 2021. Soud byl připraven poučit žalobkyni dle § 118a o. s. ř. a vyzvat ji k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, avšak žalobkyně se dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučena ze strany soudu připravila. 7. Soud posoudil žalobu a dospěl k závěru, že tato je v celém rozsahu nedůvodná. V daném případě žalovanému, jakožto vlastníkovi výše specifikovaného vozidla, vznikla v souladu s § 1 odst. 2 písm. a) a § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, avšak v období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020 žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Žalobkyně tak má v souladu s § 4 tohoto zákona právo na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s výše uvedeným zákonným ustanovením. Dle § 4 odst. 6 citovaného zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady zaniká, pokud žalobce do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku dle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru vozidel. Tato výzva musí dle § 4 odst. 7 citovaného zákona obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvků a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dnů od doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu. Žalobkyně v této věci neprokázala, že byl žalovaný k úhradě tohoto příspěvku vyzván výzvou, která by splňovala tyto náležitosti ve lhůtě do 1 roku od vzniku povinnosti zaplatit příspěvek a náklady, kdy bylo prokázáno, že první realizovanou výzvu k úhradě představuje až předžalobní výzva ze dne 23. 5. 2021 odeslaná žalovanému dne téhož dne, která tyto náležitosti nesplňuje, zejména co do poučení adresáta o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Odeslání dřívější výzvy k úhradě žalovanému, a to v zákonné lhůtě 1 roku dle citovaného ustanovení, soud za prokázané nemá, jak je konstatováno výše. Lze tak uzavřít, že povinnost žalovaného zanikla dle shora citovaného ustanovení § 4 odst. 6 zákona č