17 C 217/2024-31 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně poté, co na ni byla postoupena pohledávka společnosti Multitude Bank p.l.c., (dříve , Anonymizováno, Bank p.l.c.,) se sídlem ST Business Centre, 120 , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta, (dále jen „Právní předchůdce“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (dále „Smlouva“) a po úspěšném posouzení úvěruschopnosti, poskytnut úvěr čerpaný v konečné výši , částka, převodem na jeho účet, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být úvěr splacen nejpozději do , datum, , což žalovaný neučinil, ani přes následné upomínky. Z celkové částky , částka, s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemnou výzvu, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy uzavřené dne , datum, tzv. distančním způsobem, ve spojení s Výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně a se zprávou , právnická osoba, ., ze dne , datum, byla převedena takto žalovanému celková částka , částka, na protiúčet žalovaného č. ú. 43-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal celkem včetně , částka, zaplatit smluvní úrok , částka, a pro případ prodlení náhradu účelně vynaložených nákladů , částka, (tj. 3x , částka, ) nejpozději do , datum, . Z těchto částek žalovaný ani poté, co byl vyzván písemnou Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , právnická osoba, . 2023, aby tak učinil nejpozději „do tří dnů“, dosud nezaplatil ničeho. Dle podacího lístku k této zásilce, byla ze žalobkyní označených výzev k plnění pouze tato jako první podána na poště k přepravě žalovanému dne , právnická osoba, . 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a žalobkyně toto postoupení dopisem ze dne , právnická osoba, . 2023 oznámila žalovanému s datem předání k přepravě dle podacího lístku k němu dne , právnická osoba, . 2023. Oznámení obsahovalo též písemnou předžalobní výzvu žalobkyně. Žalovaný dosud ničeho ze žalované částky shora nezaplatil.4. Pokud žalobkyně odvíjela svůj nárok ze smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), nepodařilo se jí, ani přes písemnou výzvu zdejšího soudu formou usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a v ní předvídatelně deklarovaného právního názoru soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele soud posuzuje z úřední povinnosti a podle které nárok na úhradu finančních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a to s odkazy zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, usnesení sp. zn. Pl. ÚS , Anonymizováno, /10, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. , Anonymizováno, -679/, Anonymizováno, , prokázat, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru splnila povinnost danou § 86 odst. 1 a 2 větou první ZoSÚ, tedy že při uzavření Smlouvy shora posoudila úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a přitom coby poskytovatel posoudila zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; uvedené žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala a neunesla tak své břemeno důkazní k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla předem posouzena řádně a pečlivě. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán., právnická osoba, ohledem na uvedené v předchozím odstavci tohoto odůvodnění soud tedy pro nadbytečnost neprovedl důkaz Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, na které odkazuje úvěrová Smlouva shora, když tyto listiny měly prokazovat to, že podpisem smluv shora žalovaný udělil poskytovateli úvěru souhlas s nahlížením „do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“, že takto udělil též souhlas s využitím „informací z dlužnických registrů, konkrétně z registrů , Anonymizováno, , z.s.p., Anonymizováno, ., CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a , právnická osoba, .“ a že s využitím těchto oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, když dle výslovných tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně, pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, vycházela toliko z „tvrzení dlužníka“ a „úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji“. Žalobkyně na podrobnou výzvu zdejšího soudu danou formou usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje, nereagovala a výslovně tak netvrdila, že by zejména disponovala příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. S ohledem na tuto nedůslednost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, a smlouvy shora jsou tak dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěrů shora, včetně ujednání v nich neplatné, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Je pak nerozhodné, že zprávou Exekutorské komory ze dne , datum, a , právnická osoba, . ze dne , datum, , ve spojení s přílohou k ní obsahující společný výpis z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací (BRKI a NRKI), vyžádanými soudem ex post, bylo prokázáno, že ke dni , datum, nebyly evidovány sice žádné exekuce, ale dva úvěry.6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 67 % (tj. v částce , částka, , počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ a § 588 o. z., je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemn