17 C 22/2024-18 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postupně postoupena, domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o úvěru (dále „Smlouva“), uzavřené s , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne 8. 10. 2019 převodem na účet , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ za prodloužení termínu splatnosti , částka, , a to nejpozději 13. 11. 2022. Celkem však bylo uhrazeno , částka, . K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, a Poplatek ve výši , částka, . Žalovaný ničeho, ani přes písemnou upomínku, oznámení o postoupení pohledávky shora a písemnou předžalobní výzvu, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění jejího dodatku se splátkovým kalendářem, ve spojení s Potvrzením o provedené platbě a Zprávou banky ze dne 27. 2. 2024, vyžádanou soudem, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 8. 10. 2019 částku , částka, převodem na účet č. , č. účtu, (k uvedené době byl účet veden na jméno žalovaného). Žalovaný se zavázal kromě , částka, zaplatit Poplatek za prodloužení termínu splatnosti , částka, , a to nejpozději 13. 11. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která poté Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaný dosud, přes písemné Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2023, předané k doručení dle Podacího lístku k němu dne 4. 4. 2023 a obsahující mj. výzvu k plnění „do tří dnů“, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.4. Žalobkyni se nepodařilo tvrdit a prokázat, ani poté, co k tomu byla usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , vyzvána, že by jako poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména se nezabýval strukturou příjmů a výdajů žalovaného, které nijak nezjišťoval ani následně neověřoval, neposuzoval jeho osobní, rodinné a majetkové možnosti a neopatřil si tak dostatečné podklady k zodpovědnému posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet s výhledem horizontu ke dni splatnosti úvěru, což se následně projevilo v tom, že žalovaný nebyl schopen splnit ze svého, ve finanční tísni mu poskytnutého, závazku ničeho (k podrobnostem o zanedbaných povinnostech poskytovatele úvěru viz obsah shora citovaného usnesení ).5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 88 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, co do povinnosti žalovaného vydat žalobkyni částku , částka, , coby bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. na straně žalovaného, když tato částka představuje plnění bez právního důvodu, neboť Smlouva, která sice splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru, aniž by však před jejím uzavřením byla řádně zkoumána schopnost žalovaného takový úvěr splácet dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 a § 588 o. z., jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný z částky shora ničeho neplnil a je tak povinen bezdůvodného obohacení takto získané vydat. Splatnost soudem přiznané jistiny , částka, nastala 3. dnem (viz lhůta k plnění v Oznámení o postoupení pohledávky) ode dne následujícího po 3. pracovním dni (§ 573 o. z.) následujícím po dni, kdy bylo doporučeně odesláno Oznámení o postoupení pohledávky ze Smlouvy, obsahující výzvu k plnění ve smyslu § 1958 odst. 1 a contrario o. z. Splatnost takto nastala v úterý dne 11. 4. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Ve zbývající převážné části 12 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 88 % bylo přiznáno 76 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění, (dále jen „AT“), dále z náhrady hotových výdajů za tři úkony po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne 20. 2. 2007. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující , částka, . Náklady řízení se dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobkyně.8. , adresa, k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.