17 C 56/2024-51 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byl dle Úvěrové smlouvy (dále „Smlouva“), po ověření jeho totožnosti a úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti, poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen poplatek „za poskytnutí úvěru“ 330 Kč ve 24 měsíčních splátkách nejpozději do 5. 2. 2025 spolu s úrokem 490 Kč měsíčně při druhé až osmé splátce, poplatkem 99 Kč měsíčně „za bezpečnou splátku“, 49 Kč měsíčně „za SMS servis“, 2x 990 Kč „za prodloužení splatnosti“, o které žalovaný požádal dvakrát. Celkem byly uhrazeny 3 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 9 997 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatky „za bezpečnou splátku“ 396 Kč, „za SMS servis“ 196 Kč, „za prodloužení splatnosti“ 1 980 Kč, smluvní úrok 1 470 Kč, náklady mimosoudního vymáhání 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč za 3x prodlení s úhradou), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13,90 Kč (15 % ročně z částky 16 899 Kč od 25. 9. 2023 do 26. 9. 2023) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 899 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení). Z celkové částky 16 899 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu, nezaplatil.2. Žalovaný bez jakékoliv omluvy a žalobkyně a její zástupce po předchozí omluvě se k jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování níže označenými listinnými důkazy má soud za prokázaná skutková tvrzení níže rovněž uvedená a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle výpisu z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně podniká mimo jiné s poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru. Dle Smlouvy č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 5. 2. 2023, žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč převodem na jím označený bankovní účet č. , č. účtu, (srovnej k tomu též potvrzení banky vyžádané soudem). Žalovaný se zavázal celkem kromě 10 000 Kč zaplatit úrok 490 Kč měsíčně při druhé až osmé splátce, poplatek 99 Kč měsíčně „za bezpečnou splátku“, 49 Kč měsíčně „za SMS servis“, 2x 990 Kč „za prodloužení splatnosti“, o které žalovaný dvakrát požádal., a to ve 24 měsíčních splátkách nejpozději do 5. 2. 2025. Žalovaný zaplatil 3 Kč. Zbývající dlužnou jistinu 9 997 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatky „za bezpečnou splátku“ 396 Kč, „za SMS servis“ 196 Kč, „za prodloužení splatnosti“ 1 980 Kč, smluvní úrok 1 470 Kč, náklady mimosoudního vymáhání 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč za 3x prodlení s úhradou) dosud nezaplatil, ačkoliv k tom byl vyzván Výzvou před zesplatněním ze dne 12. 6. 2023, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení „ihned“, předanou k doručení dle archu podané pošty dne 14. 6. 2023, Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 28. 7. 2023, předanou k doručení dle archu podané pošty dne 31. 7. 2023 a neučinil tak ani přes Předžalobní výzvu k plnění ze dne 25. 8. 2023, která byla předána k přepravě dle Podacího archu k ní dne 28. 8. 2023.4. Soud naopak nevzal za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. nejen jeho příjmovou, ale hlavně výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalovaného, a to ani listinami označenými žalobkyní jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik“, ani „Úvěrovou zprávou“ s lustrací v BRKI a NRKI s tehdy již splacenými předcházejícími úvěry, když ke dni poskytnutí úvěru nebyly zejména ověřovány případné exekuce vedené na žalovaného, nebyla posuzována nájemní smlouva žalovaného, jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce), nebyl ověřován pracovní poměr žalovaného, zda je na dobu neurčitou, případně s běžící zkušební dobou, nijak neověřovala žalovaným toliko tvrzený příjem partnera 20 000 Kč, nenechala si předložit Výplatní pásky žalovaného za poslední měsíce, zvláště když takto lze ověřit zejména neexistenci exekucí a vyživovací povinnosti nejen k nezaopatřeným dětem, ale i manželky (žalovaný tvrdil v Potvrzení o prověření bonity klienta „počet dětí: 0“, ale současně tvrdil „Příjem ostatních členů domácnosti: 3 Kč“), nebyly posuzovány pohyby na účtu žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy žalovaný vlastnil bankovní účet na své jméno. Na právě uvedeném nemůže ničeho změnit ani ex post soudem vyžádané zprávy od , právnická osoba, . z NRKI a BRKI a z Centrální evidence exekucí ze dne 29. 2. 2024 s negativními výsledky ke dni úvěru. Soud tedy v dané věci rekapituluje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, a to ani poté, co k tomu byla soudem vyzvána formou usnesení ze dne 8. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , ani po výzvě soudu a poučení o nepříznivých následcích jejím nesplněním dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterou byl soud připraven učinit u jednání, jehož se však žalobkyně nezúčastnila, v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního o tom, že byly řádně a zodpovědně posouzeny též jednotlivé dílčí výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěru a z toho plynoucím případném částečném neúspěchu ve sporu.5. Po právní posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl pouze v 59 %, počítaje v to příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování, ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně však dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění neučinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v Žádosti o úvěr především jím toliko tvrzené tzv. výdaje (blíže viz odstavec 4. tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora tak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrových smluv shora, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku 3 Kč, je třeb