18 C 496/2024-36 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 855 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaného úroku ve výši 8 047,69 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 161,07 % ročně. Žalobkyně a žalovaný si ujednali, že pro případ prodlení s úhradou sjednané měsíční splátky uhradí žalovaný smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a úrok z prodlení. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě stanovené žalobkyní v upomínce zaslané v případě prodlení s platbou, dojde k zesplatnění úvěru. V takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady ve výši 2 695 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě, tak žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Dlužná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutou z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. od zesplatnění do dne podání žaloby, ve výši 6 855 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok v sazbě 161,07 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od počátku prodlení žalovaného do zesplatnění ve výši 8 047,69 Kč.2. Žalovaný uvedl, že se za velmi krátké období dostal do dluhové pasti, když si vzal šest půjček. Aktuálně žalovaný přespává u známých, nemá stále bydliště a pobírá plný invalidní důchod ve výši 16 720 Kč měsíčně. Žalovaný nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouze.3. Soud provedl účastníky navržené listinné důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 246 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 40 428 Kč. Mezi účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 161,07 % ročně.5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, částku 15 000 Kč. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, se podává, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný, který má k tomuto účtu také dispoziční právo, přičemž od žalobkyně je na tento účet dne , datum, evidována příchozí platba 15 000 Kč.6. Z Výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek činil +32 076,48 Kč a konečný zůstatek činil +2 832,58 Kč. Celkové příjmy žalovaného za uvedené období činily +210 234,80 Kč, celkové výdaje žalovaného pak činily -239 478,70 Kč.7. Z Oznámení ČSSZ ze dne , datum, soud zjistil, že od zářijové splátky 2022 byl žalovanému vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 15 045 Kč měsíčně.8. Z Výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni , datum, nebylo vůči žalovanému vedeno exekuční řízení.9. Z Upomínky č. I soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 195 Kč do 30 dnů, jinak žalobkyně přistoupí k okamžitému zesplatnění úvěru. Z Upomínky č. II soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 3 195 Kč, jinak žalobkyně přistoupí k okamžitému zesplatnění úvěru. Z Upomínky č. III soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 5 791 Kč, jinak žalobkyně přistoupí k okamžitému zesplatnění úvěru.10. Z Dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr poskytnutý žalovanému k , datum, , neboť marně uplynula lhůta k zaplacení měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 23 778,77 Kč nejpozději do , datum, .11. Z Výzvy k úhradě soud zjistil, že dne , datum, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 34 906,66 Kč nejpozději do , datum, , jinak žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání své pohledávky. Z poštovního podacího archu se podává, že tato výzva byla žalovanému téhož dne odeslána doporučeně poštou.12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí ve věci samé.13. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje zdůraznit skutkové závěry o tom, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný následně obdržel od žalobkyně částku 15 000 Kč a uhradil již žalobkyni částku 2 695 Kč.14. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).15. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikat