38 C 171/2024-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 160 Kč spolu s příslušenstvím a částky 2 160 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela prostřednictvím svých webových stránek www.rerum.cz s žalovaným dne 2. 6. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný byl povinen vždy nejpozději do 2. dne v měsíci uhradit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoli. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 11. 2023. Předmětem žaloby je pohledávka ve výši 28 000 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 8 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po zesplatnění úvěru dne 6. 11. 2023. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 6. 11. 2023 do 22. 2. 2024 v kapitalizované výši 2 160 Kč. Žalovanému byla dne 22. 2. 2024 odeslána předžalobní výzva.Žalovaný k věci uvedl, že si skutečně od společnosti půjčil asi částku 20 000 Kč, byla mu zaslána na jeho účet, je vlastníkem účtu č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy na internetu zasílal společnosti k její žádosti výplatnice a kopii občanského průkazu. Uvádí, že nezasílal žádné podklady ke svým pravidelným měsíčním výdajům. Žádnou nájemní smlouvu. Na výdaje se ho nikdo nedotazoval, všechno bylo přes internet. V té době neměl žádné exekuce a nesplácel žádné další půjčky. Částečné úhrady ve výši cca 9 000 Kč již není schopen dohledat.2. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti.3. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované žalovaný, u něhož je dále uvedena adresa, datum narození, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V místě podpisu úvěrované (klienta) je vytištěno: „, Jméno žalovaného, “. Kdyby žalovaný nepopřel uzavření této smlouvy, soud by mohl stěží na základě zjištěných skutečností dojít k závěru o uzavření smlouvy, nicméně v daném případě vyšel ze shodných skutkových tvrzení účastníků. Žalobkyně předložila k důkazu i kopie dokladů žalovaného (občanského průkazu a řidičského průkazu), z nichž soud nečinil žádná skutková zjištění. Z výpisů z účtu ze dne 2. 6. 2023, z 12. 7. 2023 ve spojení se sdělením , právnická osoba, . vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet finanční prostředky ve výši celkem 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutí této částky rovněž potvrdil. Dopisem ze dne 2. 11. 2023 předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru ke dni 2. 11. 2023, a současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 885 Kč (zjištěno z listiny Zesplatnění spotřebitelského úvěru). U této listiny soud nevzal za prokázáno její doručení ani odeslání žalovanému. Dne 22. 2. 2024 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž ho vyzval k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Výzva byla zaslána žalovanému dne 22. 2. 2024 (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a Podacím lístkem). Žalovaný doložil žalobkyni výplatní pásky za období od 02 – 04/2023., z kterých se podává průměrný příjem ve výši 13 800 Kč měsíčně.4. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, nicméně žalovaný stvrdil, že si od předchůdce žalobkyně zapůjčil částku 20 000 Kč. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.6. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalovaného tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.7. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť tato svá skutková tvrzení nepodložila dostatečnými důkazy.8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 20 000 Kč. Tvrzené úhrady ve výši 9 000 Kč žalovaný neprokázal a koneckonců ani nijak blíže nespecifikoval. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 20 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 26. 2. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného (§ 573 o. z.). Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván, což nastalo doručením předžalobní výzvy (výrok I.).10. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul (výrok II.).11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 33 991,70 Kč, úspěšná byla co do částky 21 816,40 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 12 175,30 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 64 % a neúspěch 36 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 28 % (64 % minus 36 %) nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. V dané právní věci zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za první tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč) plus DPH 21 % celkem 315 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni př