40 C 487/2023-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 11 491 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 694,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 310,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 533,28 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 533,28 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 22. 1. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 8 917 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 3. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 14. 10. 2020. Ke dni 26. 2. 2021 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 533,28 Kč a na dlužném poplatku 4 957,72 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 426 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství 21 461,23 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání dne 26. 1. 2024 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti., právnická osoba, jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 22. 1. 2017 žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o zápůjčku ve výši 10 000 Kč. V žádosti uvedla, že má čistý měsíční příjem 3 410 Kč a ostatní příjmy 7 000 Kč, což mělo být ověřeno ze složenek za 9, 10, 11, a 12/2016 a výměru podpory úřadu práce za 11/2016. Běžné měsíční výdaje činily externí splátky zápůjček ve výši 700 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 4 300 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, Smlouvu o zápůjčce. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, tj. celkem 18 917 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč a poslední splátku ve výši 273 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 426 Kč (zjištěno ze Tabulky umoření). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 38 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 24. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované na adresu místa výběru uvedenou ve žádosti o úvěr oznámení společnosti , právnická osoba, o postoupení pohledávky. U této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalované (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022 a Sledováním zásilky). Dne 1. 6. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na adresu místa výběru uvedenou v zákaznické kartě předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 16. 6. 2023. Zásilka byla doručena do dispozice žalované dne 8. 6. 2023 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 1. 6. 2023 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parla