59 C 361/2024-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 79 575 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, , na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodávky elektřiny za období od 14. 4. 2023 do 19. 6. 2023 fakturou č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2023 na částku 70 398 Kč a elektřinu za období od 20. 6. 2023 do 12. 10. 2023 fakturou č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023 na částku 9 177 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 3. 2023 dodávala žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , když za období od 14. 4. 2023 do 19. 6. 2023 vyúčtovala žalobkyně žalované dodávky elektřiny fakturou ze dne 23. 6. 2023 na částku 70 398 Kč, splatnou dne 7. 7. 2023 a za období od 20. 6. 2023 do 12. 10. 2023 fakturou ze dne 19. 10. 2023, splatnou dne 2. 11. 2023. Výzvou ze dne 15. 1. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.4. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když režim dodávky elektřiny se řídí ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., povinnost zaplatit kupní cenu je dána § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a její splatnost § 1958 o. z. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých dílčích částek je žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniká v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto ji náleží náhrada nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek 3 184 Kč, odměnu advokáta dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 4 300 Kč za každý úkon právní služby, příprava a převzetí věci, sepis žaloby, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a dle § 13 citované vyhlášky režijní paušál po 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. 3x 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal DPH 21 % z odměny a z režijního paušálu, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.6. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná zaplatí žalobkyni náklady řízení ve výši 19 882 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř.7. K plnění soud zavázal žalovanou v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné důvody pro prodloužení lhůty k plnění.