62 C 84/2024-50 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností s předmětem podnikání, mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je rovněž českou obchodní společností s předmětem podnikání kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému 24. 5. 2021 úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 23. 6. 2021. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil 24. 5. 2021. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnout, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, respektive z potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovaným dosud v plné výši zaplacen. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, ale neúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 10. 8. 2022. Žalobkyně dále sděluje, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno jeho žádosti o úvěr. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí 12 000 Kč, nejpozději splatných 23. 6. 2021.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvigovém úvěru soud zjistil, že tato listina není podepsána žalovaným. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je závazek úvěrujícího, že poskytne klientovi peněžní prostředky 16 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí do 30 dnů. Z výpisu z účtu soud zjistil, že původní věřitel poukázal ze svého bankovního účtu na účet číslo , č. účtu, dne 24. 5. 2021 částku 16 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný, který má k tomuto účtu také dispoziční právo a na tento účet byla dne 24. 5. 2021 evidována příchozí domácí platba ve výši 16 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne 10. 8. 2022 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 37 438 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně poštou dne 10. 8. 2022. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila dne 10. 8. 2022 žalovanému, že pohledávka ve výši 28 146 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , Anonymizováno, byla postoupena na žalobkyni.4. Podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listiny nadepsané jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného, když ani na listině není připojen podpis žalovaného ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o.z., postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 5. 2021 částku 16 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto je povinen žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, toto obohacení vrátit. Na svůj dluh žalovaný dosud neuhradil ničeho, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 16 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 8. 2022 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o.z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 13. 8. 2022. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od obdržení této výzvy, tj. do 16. 8. 2022, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o.z. úroky z prodlení z dlužné částky od 17. 8. 2022, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajícího nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 24. 6. 2021 do 16. 8. 2022 soud žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 19 860,88 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 18 349,21 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 1 511,67 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 92 % a neúspěch 8 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 84 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 252 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč pak náleží žalobkyni 84 %, což představuje částka 1 892 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tj. za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.